22 C 365/2023-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému , částka, v hotovosti. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost , částka, a úhradu za hotovostní inkaso splátek , částka, , tedy celkem částku , částka, , a to v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze , částka, a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka byla ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu , částka, , úrok , částka, , poplatek za uzavření úvěru , částka, , administrativní poplatek , částka, , poplatek za hotovostní inkaso splátek , částka, , smluvní pokutu , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, , úrok 8 % ročně z jistiny úvěru , částka, a úrok z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny a dlužných úroku , částka, , obojí ode dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní výzvě, která mu byla zaslána prostřednictvím zástupce žalobkyně.2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovaným a byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a jeho měsíční příjem činí , částka, , jeho měsíční výdaje jsou , částka, , bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaném.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši , částka, a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru , částka, , úhradou za vyhodnocení úvěru , částka, a inkasním poplatkem , částka, , tj. celkem , částka, , v 14 měsíčních splátkách po , částka, .5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, a jeho měsíční příjem činí , částka, , jeho měsíční výdaje za bydlení a energie , částka, měsíčně, dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, , měsíční splátky stávajících půjček , částka, , celkem , částka, . Dále uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Dle žádosti byly příjmy ověřeny z výplatní pásky, pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu.6. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil , částka, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . adresovala žalovanému přípis, v němž mu oznamovala, že svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to do , datum, .10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní výzvy.19. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinno