108 C 198/2025-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, ), IČ , IČO, (dále jen „Banka“), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“). Na základě smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši , částka, . Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % p.a. a poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Před uzavřením smlouvy Banka prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vycházel primárně z údajů sdělených žalovaným. Své příjmy žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu ze zaměstnání a jeho výdaje odhadla Banka na základě historických dat z ČSÚ. Zjistila dále, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky s celkovou výší splátek , částka, . Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . V souladu se smluvním ujednáním Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši , Anonymizováno, % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši , částka, byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla Bankou postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši , částka, a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši , částka, . Na úhradu svých závazků ze smlouvy o úvěru žalovaný zaplatil , částka, .2. Dne , datum, byla mezi , právnická osoba, . jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě Banka poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , který byl co do částky , částka, určena ke splacení závazku žalovaného vůči společnosti , Anonymizováno, . ve výši , částka, a co do zbývající částky nebyl účelově určen. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , je , Anonymizováno, s příjmem ve výši , částka, , je , Anonymizováno, , má blíže neurčené splátky ve výši , částka, , úvěr u společnosti , Anonymizováno, se splátkou ve výši , částka, a měsíční náklady na bydlení ve výši , částka, s tím, že bydlí , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, , nemá vyživovací povinnosti. Uvedl také celkové příjmy domácnosti ve výši , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti o úvěr a potvrzení o výši příjmu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a části seznamu postoupených případů má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla postoupena žalobkyni.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by Banka při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Banka měla sice ověřenou výši příjmů žalovaného, avšak ve všech ostatních směrech odbornou péči zanedbala. Pro učení výdajů žalovaného použila pouze statistické údaje bez toho, aby získala reálnou představu o alespoň základních životních výdajích žalovaného, alarmující pro ni nebyla (ač být měla) ani skutečnost, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje na splátky ve výši více než 10x nižší, než byla výše splátek, kterou žalobkyně zjistila z externích zdrojů. Již proto se měla Banka blíže zabývat majetkovou situací žalovaného a vyhodnocovat údaje žalovaného se zvýšenou opatrností. U jednání dne , datum, byl žalobkyně poučena podle § 118a o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že Banka před poskytnutím úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěru schopnosti žalovaného. Ani přes toto poučení žalobkyně další důkazy nenavrhla. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že Banka před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.4. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocena jako neplatná.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil 47 % nákladů řízení, které žalobkyně v souvislosti s tímto řízením účelně vynaložila. Při vyčíslení procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud vycházel z jistiny spolu s kapitalizovaným příslušenstvím, tj. žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a dále jdoucím úrokem a úrokem z prodlení. Výše příslušenství byla ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizována celkem částkou , částka, , tj. celkem , částka, . Žalobě bylo vyhověno co do částky , částka, , tedy žalobkyně byla úspěšná 73,5 % uplatněného nároku. Má proto právo na zaplacení 47 % nákl