108 C 244/2025-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec do výše , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v několika registrech klientských informací, výpočtem částky, která žalovanému po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a důsledným zjišťováním kreditního skóre žalovaného. Dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal finanční prostředky v celkové výši , částka, a na úhradu svého závazku zaplatil pouze , částka, . Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní předmětnou smlouvu uzavřel. nebyl schopen si vybavit, zda a jaké doklady o své finanční situaci žalobkyni dokládal. Uvedl, že je momentálně zaměstnán, po zaplacení exekucí navedených na jeho plat mu zaměstnavatel vyplácí asi částku , částka, a jeho pravidelné výdaje na bydlení a základní životní potřeby činí asi , částka, . Byl by schopen dluh žalobkyni splácet po částkách , částka, měsíčně.3. Dne , datum, byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, a v rámci poskytnutého úvěru si žalovaný zakoupil , Anonymizováno, , jehož cenu se zavázal splácet formou 11 měsíčních splátek po , částka, . V rámci poskytnutého úvěrového rámce pak žalovaný prostřednictvím vydané kreditní karty vyčerpal další částky , částka, a , částka, a zaplatil , částka, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy, opisu výpisu proplacení smlouvy a opisu výpisu karetních transakcí. Ve smlouvě o úvěru žalovaný uvedl, že dosahuje příjmu , částka, , je zaměstnán a další příjmy rodiny činí , částka, . V úvěrové zprávě žalovaného je uvedeno, že ke dni uzavření smlouvy měl další kreditní kartu s úvěrovým rámcem , částka, a sumou zbývajících splátek , částka, . V kartě klienta vedla žalobkyně záznam o tom, že žalovaný žije , Anonymizováno, a měsíční výdaje domácnosti činí , částka, . V dostupných registrech byl lustrován bez negativních záznamů. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru, karty klienta a úvěrové zprávy žalovaného.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, a žalovaný v rámci poskytnutého rámce postupně vyčerpal celkem částku , částka, a zaplatil , částka, . Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by poskytovatel úvěru při vynaložení takové odborné péče měl za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o jeho příjmech a výdajích, kalkulovala nepravděpodobně nízké náklady na úhradu základních životních potřeb minimálně , Anonymizováno, rodiny ve výši , částka, , nezískala žádnou reálnou informaci o alespoň základních životních výdajích žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. S ohledem na majetkovou situaci žalovaného, o níž má soud informace také z úřední činnosti, neboť žalovaný byl opakovaně žalovaná a zavázán ve sporech o spotřebitelských úvěrech, soud umožnil žalovanému dluh splácet částkami , částka, měsíčně počínaje dnem , datum, . Pro případ prodlení s takto stanovenou povinností je pak žalovaný povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.5. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocena jako neplatná.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Při hodnocení úspěchu a neúspěchu soud zohlednil nejen žalovanou jistinu s poplatky a smluvní pokutou, ale také kapitalizované příslušenství.