108 C 274/2025-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „poskytovatel úvěru“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky formou sjednaných splátek. Dne , datum, uzavřely tytéž smluvní strany smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a dne , datum, uzavřely tytéž smluvní strany smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Před uzavřením všech smluv o úvěru poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, a nahlédnutím do veřejných registrů. Vycházel z doložené výše příjmů žalovaného a výši výdajů ověřil z výpisů z účtu žalovaného. Na úhradu svých závazků zaplatil pouze , částka, v případě v pořad prvé smlouvy, , částka, v případě v pořadí druhé smlouvy a , částka, v případě v pořadí třetí smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly žalované pohledávky postoupeny žalobkyni. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně proto požaduje také zaplacení sjednaného úroku a úroku z prodlení v zákonné výši.2. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu se úrokem a dalšími úhradami v celkové výši , částka, formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Za totožných podmínek byly žalovanému na základě smluv o úvěru ze dne , datum, a , datum, poskytnuty další dvě částky ve výši , částka, v hotovosti. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smluv.3. Žalovaný předložil poskytovateli úvěru potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, , z něhož je zřejmé, že k tomuto datu mu byla zaměstnavatelem potvrzena průměrná výše příjmu za posledních 12 měsíců , částka, . V žádosti o v pořadí první úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ve výši , částka, měsíčně, výdaje na bydlení , částka, měsíčně, osobní výdaje , částka, a srážky ze mzdy či výživné , částka, . Je , Anonymizováno, , žije v , Anonymizováno, bydlení. V žádosti o v pořadí druhý úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ve výši , částka, měsíčně, výdaje na bydlení , částka, měsíčně, osobní výdaje , částka, , srážky ze mzdy či výživné , částka, a dosavadní splátky u poskytovatele úvěru ve výši , částka, . Je , Anonymizováno, , žije , Anonymizováno, . V žádosti o v pořadí třetí úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ve výši , částka, měsíčně, výdaje na bydlení , částka, měsíčně, osobní výdaje , částka, , srážky ze mzdy či výživné , částka, a dosavadní splátky u poskytovatele úvěru , částka, . Je , Anonymizováno, , žije v , Anonymizováno, bydlení. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z potvrzení o výši příjmu a žádostí žalovaného o úvěr.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, poskytovatel úvěru postoupil žalované pohledávky žalobkyni, jak má soud za prokázáno z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených případů.5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku v období osmi po sobě jdoucích měsíců uzavřeny tři smlouvy o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému třikrát částku , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit vždy během 14 měsíců formou sjednaných splátek spolu s další částkou ve výši , částka, . Tyto smlouvy jsou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvami spotřebitelskými. Povinností poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by poskytovatel úvěru při vynaložení takové odborné péče měl za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V řízení prokázaný způsob, jakým poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Právní předchůdce žalobkyně měl sice z potvrzení o výši příjmu zjištěny ke dni , datum, údaje o příjmu žalovaného, avšak toto potvrzení bylo vydáno až po uzavření dvou ze tří žalovaných smluv. V otázce výdajové se pak spolehl pouze na tvrzení žalovaného obsažená v žádosti o úvěr a zejména tam uváděná výše nákladů v nájemním bydlení je nerealisticky nízká. Tvrzeno bylo, že poskytovatel úvěru měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, avšak toto tvrzení nebylo prokázáno. Přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o tvrzené skutečnosti, žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv o úvěru vynaložil poskytovatel úvěru odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouvy o úvěru jsou z tohoto důvodu neplatné. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smluv o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě v pořadí prvé neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Na základě v pořadí druhé neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, , na základě v pořadí třetí neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl částek představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného. V pořadí prvé bezdůvodné obohacení žalovaného tak již bylo zaplaceno a rozdíl těch částek, které žalovaný přijal a zaplatil na základě dalších dvou neplatných smluv, tj. částka , částka, , představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě účastníků zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne ná