111 C 250/2025-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku , částka, a zákonný úrok z prodlení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , smlouva byla uzavřena po ověření úvěruschopnosti žalované a provedení ověřovací platby z jejího účtu na účet žalobkyně, žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, a měla ho zaplatit do , datum, společně s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce , částka, . V žalobě žalobkyně netvrdila, jakou částku žalovaná na dluh již splatila. Až v podání doručeném soudu dne , datum, žalobkyně uvedla, že žalovaná na dluh zaplatila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem , částka, . Žalobkyně proto ještě před prvním jednáním soud vzala žalobu zpět v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, , z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, , z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, , z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, a z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, . V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno.2. Žalovaná se dostavila k prvnímu jednání a učinila tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy a výplatě částky , částka, za nesporná, nesporné učinila i tvrzení o výši a datech provedených splátek. Na svou obranu tvrdila, že při uzavření smlouvy ohledně svých poměrů pouze vyplnila elektronický formulář, a kromě scanu osobních dokladů totožnosti žádné dokumenty k žádosti o úvěr nebyla povinna přiložit. Jiným způsobem její schopnost úvěr splácet nebyla ověřena. V době uzavření smlouvy měla příjem pouze ze sociálních dávek a měla další dva úvěry v celkové výši , částka, . Žila , Anonymizováno, a měla vyživovací povinnost , Anonymizováno, , jedno v , Anonymizováno, a jedno , Anonymizováno, , aktuálně má , Anonymizováno, . Dluh ve výši nesplacené jistiny má vůli zaplatit co nejdříve, navrhla splátky po , částka, měsíčně.3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, potvrzení o platbě, kopie občanského a řidičského průkazu, výpisu z běžného účtu žalované, z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání a z nesporných tvrzení soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní (dále také jako „věřitel“) společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem byla dne , datum, uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , dle níž se věřitel zavázal žalované převodem na její účet č. , č. účtu, vyplatit částku do výše úvěrového rámce , částka, počínaje dnem , datum, a žalovaná se zavázala částku splácet vždy k 3. dni v měsíci se smluvním úrokem ve výši , Anonymizováno, % měsíčně. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta , Anonymizováno, % denně z částky, ohledně níž by byla v prodlení. Dne , datum, věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. , č. účtu, částku , částka, s variabilním symbolem rodného čísla žalované. Při uzavření úvěrové smlouvy měl věřitel k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalované a bankovní výpis z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Své osobní a majetkové poměry žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a tyto nijak nedoložila. Věřitel měl tak k dispozici informaci, že žalovaná byla , Anonymizováno, , bez , Anonymizováno, , sama žijící se , Anonymizováno, dětmi v pronajatém bytě, s příjmem ve výši , částka, a výdaji ve výši , částka, měsíčně. Z pohybů na účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo možno zjistit, že příjem žalované byl tvořen výlučně dávkami sociální podpory, další příjmy tvořily zápůjčky a úvěry od různých subjektů, výdaje v řádech tisíců pak žalovaná vynakládala na sázky. V předžalobní výzvě ze dne , datum, odeslané poštou na adresu trvalého pobytu žalované dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši , částka, ve lhůtě „do tří dnů“. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná na dluh z předmětné smlouvy zaplatila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem , částka, .5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (mezi které úvěr dle výslovného znění § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy-dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“-patřil) byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. V tomto případě věřitel nedostál odborné péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl při sjednání smlouvy postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy řádně. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Žalovaná měla příjem výlučně ze sociálních dávek jako osoba, do jejíž péče byly , Anonymizováno, . Výdaje na bydlení, stravu, ošacení nebyly nijak podloženy, věřitel se smířil jen s informací od žalované. Současně nevzal v úvahu další úvěrové produkty, které žalovaná v době podpisu smlouvy již měla a rovněž nijak nevyhodnotil skutečnost plynoucí z pohybů na bankovním účtu žalované, že tato holduje v nemalé míře sázení peněz. Poměry žalované tímto způsobem nemohly být zjištěny věrohodně a dostatečně. Žalobkyně tak nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, podle nichž se má odbornou péčí