111 C 351/2025-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, , úrok 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodleni z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr do limitu , částka, , žalovaný platil dohodnuté splátky v době od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , pro prodlení se splácením vyčerpané částky dluh věřitel ke dni , datum, zesplatnil, žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , který byl sepsán dne , datum, notářem , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , registrační číslo , tel. číslo, , odštěpný závod: , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , Anonymizováno, dne , datum, uzavřela jako postupitel se společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, (žalobkyně), jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. K postoupení portfolia pohledávek na žalobkyni došlo s účinností ke dni , datum, . Součástí postoupeného portfolia pohledávek je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel postoupení pohledávky žalovanému oznámil v dopise ze dne , datum, . Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že na základě této smlouvy (dále jen „smlouva“) poskytla společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, (dále také jen „věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen „dlužník“) bezúčelový úvěr do výše limitu , částka, . Soudu předložená smlouva byla písemná, žalovaný ji podepsal elektronickým podpisem. Žalovaný byl oprávněna čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu, splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 23,76 % ročně bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však , částka, . Datum uzavření smlouvy z předloženého dokumentu nebyl zjistitelný. Ve smlouvě byly uvedeny majetkové poměry žalovaného. Žalovaný byl , Anonymizováno, , vyživoval , Anonymizováno, , Anonymizováno, , způsob bydlení byl uveden jako „, Anonymizováno, “, příjem měl z pracovního poměru , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ve výši , částka, čistého měsíčně, náklady domácnosti byly uvedeny ve výši , částka, a finanční závazky ve výši , částka, měsíčně. Z listiny nazvané podklady pro soudní jednání soud zjistil, že se mají týkat úvěru označeného č. , hodnota, pro , Jméno žalovaného, , přičemž obsahoval výpis transakcí v době od , datum, do , datum, (dle tvrzení žalobkyně byla úvěrová smlouva uzavřena dne , datum, ). Z listiny bylo možno zjistit výši čerpaných částek, nikoliv výši splacených částek (žalobkyně tvrdila, že žalovaný splácel v době od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, ). Dopisem ze dne , datum, věřitel zesplatnil celkovou částku dluhu ve výši , částka, ke dni , datum, . Dopis byl žalovanému odeslán poštou dne , datum, na adresu trvalého pobytu. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši , částka, vzniklého ze smlouvy o revolvingovém úvěru, splatnost byla stanovena do , datum, , jinak bude podána žalobu k soudu. Výzva byla poštou odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného a dne , datum, byla uložena k vyzvednutí. Z provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.4. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (mezi které úvěr dle výslovného znění § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy-dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“-patřil) byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. V tomto případě věřitel nedostál odborné péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Již z pouhých informací od žalovaného uvedených ve smlouvě plynulo, že disponibilní zůstatek žalovaného po úhradě nákladů domácnosti a finančních závazků nemohl být vyšší, než , částka, . Takto zjištěné poměry žalovaného nemohly poskytnout alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopen revolving v rozsahu , částka, řádně platit. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěr) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky jistiny ponížené o již do doby podání žaloby zaplacenou částku. Žaloba byla však zamítnuta v celém rozsahu. Soud tak učinil z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, kdy obě byly na straně žalobkyně. Potřebnost, tedy okruh rozhodujících skutečností, je určována hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvr