112 C 145/2025-20 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 453,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 096,07 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 68 000 Kč a možností postupného čerpání. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů MV ČR a vycházela z příjmů a výdajů z žalovaným předložených výpisů z účtu, případně výplatních pásek a informací získaných od žalovaného, kdy byl zjištěn jeho příjem 41 800 Kč. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet částka 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené jistiny a s poplatkem za tranší úvěr ve výši 1,99 % z vyplacené. Žalovaný na jistinu uhradil pouze 1,78 Kč, a protože se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 4 998,19 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 97,88 Kč, dále smluvní úrok ve výši 6 318,23 Kč a žalobkyně požaduje také úhradu smluvní pokuty ve výši 39,24 Kč sjednané pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný tak dluží celkem částku 11 453,54 Kč a z důvodu jeho prodlení žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků, tj. z částky 5 096,07 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně přiznání jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Písemným podáním doručeným soudu dne 3. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 6 318,23 Kč představující smluvní úrok. O tomto dispozitivním úkonu rozhodl soud dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 7. 10. 2024 sjednána smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, a to formou čerpání až do výše 68 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně s tím, že se jednalo o bezúčelový úvěr se sjednanou úrokovou sazbou 1,066 % denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být poskytnut žalovanému na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, . Smlouva byla podepsána žalovaným poté, co proběhlo ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . dle tohoto jeho bankovního účtu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami (zjištěno z listin o ověření bankovní identity). Součástí smlouvy o úvěru byla příloha obsahující předpis denních splátek od 30. 11. 2023 do 22. 5. 2025.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na výše uvedený účet žalovaného dne 7. 10. 2024 částku 5 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .6. Z listiny označené jako Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a tento příjem činil částku 41 800 Kč.7. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet úvěruschopnosti dne 7. 10. 2024, vycházela přitom z toho, že žalovaný žije sám, má výdaje na půjčky ve výši 1 100 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 9 500 Kč, další nezbytné výdaje 500 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč, ověřený měsíční příjem činí 41 800 Kč (uvedený spotřebitelem 33 000 Kč), při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 10 410 Kč a rezervě ve výši 500 Kč tak činí disponibilní příjem žalovaného 21 900 Kč a posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné.8. Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako prodlení v délce 91 dní, z níž bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaný přes upozornění neuhradil závazky po splatnosti, a byla vyčíslena celková dlužná částka 11 698,54 Kč, která je ihned splatná. Dopis byl odeslán žalovanému dne 14. 2. 2025 na jeho e-mailovou adresu vedenou ve smlouvě.9. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 6. 2025 zaslané žalovanému téhož dne (dle podacího lístku) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 11 698,54 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 10. 2024 do tří dnů.10. Z ostatních důkazů předložených žalobkyní (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud s ohledem na závěry níže uvedené nečiní žádná skutková zjištění.11. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru prostřednictvím webové stránky žalobkyně, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1820 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 5 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se poskytnuté částky vrátit spolu s úroky a poplatky, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 1,78 Kč a žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal žádné další platby.12. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak toto její tvrzení nebylo nijak prokázáno. Ke zjištění příjmů žalovaného předložila pouze výpis o posouzení ze svého interního systému, nijak neautorizovaný žalovaným. Tvrzený příjem (ať již ve výši 41 800 Kč měsíčně nebo 33 000 Kč měsíčně) nebyl doložen, výdaje taktéž nebyly doloženy, žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, které však nijak neověřila. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Ohledně této lustrace nebyly soudu předloženy žádné doklady či listiny.13. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena o potřebě navrhnout důkazy ve vztahu k prokázání jejího tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného způsobem tvrzeným v žalobě, když toto poučení soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje zásadně u jednání.14. S ohledem na výše uvedené je možno učinit závěr, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 5 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze 1,78 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutým plněním a úhradou, tedy částku 4 998,22 Kč, avšak žalobkyni byla přiznána částka 4 998,19 Kč dle jejího požadavku, který soud překročit nemohl. K úhradě této částky byl proto žalovaný zavázán, a to spolu s úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od 15. 2. 2025 s ohledem na skutečnosti uvedené v oznámení o zesplatnění. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o nároky (poplatky, smluvní pokuta), které mají původ v absolutně neplatné smlouvě.15. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. bylo