108 C 13/2026-25 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel žalovaný se Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , (dále jen "Smlouva"). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se, jak vyplývá ze Smlouvy, zavázal zaplatit částku , částka, do , datum, . Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný je v prodlení a žalobkyně se proto domáhá také zaplacení úroků z prodlení.2. Žalovaný učinil nesporným, že předmětnou smlouvu o úvěru se žalobkyní uzavřel. Uvedl však, že v době uzavření smlouvy měl více závazků a nebyl v dobré finanční situaci, měl , Anonymizováno, a poskytnuté finanční prostředky vždycky špatně využil. Zkoušel žalobkyni kontaktovat s návrhem na možnost splácení úvěru, bylo mu však řečeno, že splátky nejsou možné, že je nutno zaplatit celou částku jednorázově. Obrátil se na organizaci Člověk v tísni a s jejich pomocí řešil svou situaci, se čtyřmi dalšími věřiteli se dohodl na splátkách a své závazky řádně splácí. Namítl, že žalobkyně zanedbala svou zákonnou povinnost zkoumat řádně jeho schopnost úvěr splácet. Byl , Anonymizováno, po ukončeném insolvenčním řízení, měl , Anonymizováno, , což bylo zřejmé z jeho bankovního účtu. Podmínky úvěru navíc považuje za nepřiměřené, a to zejména s ohledem na výšku úrokového zatížení. Je připraven žalobkyni vrátit jistinu, ale nesouhlasí s placením úroků a dalších nákladů.3. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, a shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal žalobkyni do , datum, zaplatit částku , částka, . Dne , datum, žalobkyni poukázala převodem na bankovní účet žalovaného částku , částka, , jak má soud za prokázáno z potvrzení o provedené platbě a sdělení , právnická osoba, .4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. Přes výzvu soudu žalobkyně žádná skutková tvrzení o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného nedoplnila důkazy k této skutečnosti nenavrhla. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnosti rozhodné pro posouzení její žaloby ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu a neunesla jej. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, , která představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. Žalovaný uvedl, že v současné době má stabilní příjmy a byl by schopen dlužnou částku zaplatit ve splátkách po , částka, měsíčně. Soud proto určil splátky částkou , částka, měsíčně. Pro případ prodlení s těmito splátkami je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jednotlivých splátek ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.5. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocena jako neplatná.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 85 % nároku, zaplatil 70 % nákladů řízení, jež žalobkyně účelně vynaložila. Tyto sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, , tří předžalobních úkonů právní služby po , částka, , tří předžalobních režijních paušálů po , částka, a 21 % DPH ve výši , částka, . Z celkové částky , částka, má žalobkyně právo na zaplacení 70 %, t. j. částky , částka, .7. Žalobkyně toto řízení zahájila návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši , částka, v souladu s Položkou 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Elektronický platební rozkaz však ve věci v důsledku absence podstatných skutkových tvrzení nebyl vydán, a žalobkyně proto byla usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, vyzvána k doplacení soudního poplatku ve výši , částka, . Tuto výzvu soudu žalobkyně ignorovala a doplatek soudního poplatku nezaplatila. Byla proto zavázána k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši , částka, výrokem IV. toho rozsudku v souladu s položkami 2 bod 2. a 1 bod. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.