108 C 268/2025-66 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „Banka“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut konsolidační spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet 120 splátkami po , částka, . Před uzavřením smlouvy o úvěru Banka s odbornou péčí vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů získaných od žalovaného a informací od třetích stran (bankovní i nebankovní registr dlužníků, evidence exekucí a insolvenční rejstřík). Zohlednila přitom také výši tehdejší výši životního a existenčního minima. vycházel z ověřené výše příjmů žalovaného , částka, a stanovila výši životních výdajů žalovaného na základě dat sdělených žalovaným a za využití statistických modelů a dat částkou , částka, . Dospěla přitom k závěru, že žalovaný je schopen navrhovanou splátku plnit. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se proti žalovanému domáhá zaplacení částky , částka, představující rozdíl mezi vyčerpanou jistinou úvěru ve výši , částka, a účtovaných poplatků ve výši , částka, a provedenými platbami ze strany žalovaného. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.2. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě Banka poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , který byl co do částky , částka, určen ke splacení úvěru žalovaného u společnosti , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 120 splátek po , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru.3. Z výpisů z účtu žalovaného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že dne , datum, byla na tento účet vyplacena jistina úvěru ve výši , částka, . Tento bankovní účet byl založen dne , datum, a uzavřen dne , datum, , jak má soud za prokázáno ze sdělení , právnická osoba, .4. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu má soud za prokázáno, že ke dni , datum, pracoval žalovaný jako , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, společnost , Anonymizováno, a jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil , Anonymizováno, , právnická osoba, listiny označené jako „, Anonymizováno, “ má soud za prokázáno, že Banka vycházela z ověřeného příjmu žalovaného ve výši , částka, a jeho životní výdaje stanovila na základě dat sdělených žalovaným a za využití statistických modelů a dat částkou , částka, . Vycházela z existence závazku mimo Banku, který byl konsolidován.5. Z výpisu z centrální evidence exekucí má soud za prokázáno, že ke dni , datum, , kdy byl tento výpis zpracován měl žalovaný vedenu exekuci na základě rozhodnutí zdejšího soudu ze dne , datum, .6. Z výpisů z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že v době od , datum, do , datum, zaplatil žalovaný na úhradu svých závazků plynoucích z výše uvedené smlouvy o úvěru částku , částka, .7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, Banka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni, jak má soud za prokázáno z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených případů.8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit během 120 měsíců formou sjednaných splátek ve výši , částka, . Co do částky , částka, byl úvěr určen ke konsolidaci předchozího závazku žalovaného vůči společnosti , právnická osoba, . Smlouva o úvěru je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by poskytovatel úvěru při vynaložení takové odborné péče měl za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Právní předchůdce žalobkyně měl ověřenou informaci o nijak vysokém výdělku žalovaného a pro výpočet výdajů žalovaného využil matematický model bez toho, aby získal reálné údaje o alespoň základních životních výdajích žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že poskytovatel úvěru měl k dispozici údaje o pohybech na běžném účtu žalovaného, avšak soud zjistil, že takto označený běžný účet byl u poskytovatele úvěru založen teprve dva dny před uzavřením smlouvy o úvěru. Výpis z centrální evidence exekucí byl zpracován až v roce , Anonymizováno, . Za situace, kdy soud neměl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byla žalobkyně o tomto důkazním nedostatku poučena. Přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o tvrzené skutečnosti, žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu a neunesla jej. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložil poskytovatel úvěru odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek ve výši , částka, představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.9. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta, neboť zbývající nároky plnou ze smlouvy o úvěru, která je hodnocena jako neplatná.10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.