108 C 301/2025-67 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , jméno FO, , , Anonymizováno, ), IČ , IČO, (dále jen „, jméno FO, “), a žalovaným byly , datum, a , datum, uzavřeny dvě smlouvy o úvěru , Anonymizováno, (dále jen „Smlouvy“). Na základě smluv poskytla , jméno FO, žalovanému úvěry ve výši nejdříve , částka, a poté , částka, . Před uzavřením smluv , jméno FO, prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vycházela primárně z údajů sdělených žalovaným, který deklaroval , jméno FO, , že má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , je , Anonymizováno, , nemá vyživovací povinnosti, bydlí u , Anonymizováno, a celkový příjem domácnosti činí , částka, . Výdaje žalovaného , jméno FO, odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů zjistila, že měl vůči , jméno FO, závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, a z externích zdrojů zjistila, že měl další závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, . Na úhradu svých závazků ze smlouvy ze dne , datum, , na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaný zaplatil , částka, . Na úhradu svých závazků ze smlouvy ze dne , datum, , na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaný zaplatil , částka, . Pohledávky z úvěrových smluv byly , jméno FO, postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, .2. Dne , datum, byla mezi , právnická osoba, . jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě , jméno FO, poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, a dne , datum, byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě , jméno FO, poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smluv o úvěru. Z listiny označené jako , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalobkyně měla od žalovaného informace, že je , Anonymizováno, , nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán, bydlí , Anonymizováno, , má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , celkové příjmy domácnosti jsou , částka, a náklady na bydlení činí , částka, . Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, má soud za prokázáno, že žalovanému byla v tomto období vyplacena mzda ve výši , částka, , , částka, a , částka, . Plnil závazky vůči společnostem , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, . , jméno FO, obdržel dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Výše základních životních výdajů žalovaného není z výpisu z účtu patrná. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených případů má soud za prokázáno, že pohledávky z obou úvěrových smluv byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Dále soud provedl důkaz vyjádřením k procesu postoupení pohledávek, z něhož neučinil žádné relevantní skutkové zjištění, neboť obsahuje pouze argumentaci , jméno FO, ve prospěch jejího postupu při ověření úvěruschopnosti žalovaného. Dále byl proveden důkaz platební historií, z níž soud neučinil žádné pro věc relevantní skutkové zjištění.4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřeny v rozmezí deseti dnů dvě smlouvy o úvěru. Tyto smlouvy jsou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvami spotřebitelskými. Své pohledávky předchůdce žalobkyně žalobkyni postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Povinností předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by , jméno FO, při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. , jméno FO, měla sice ověřenou výši příjmů žalovaného, avšak ve všech ostatních směrech odbornou péči zanedbala. Pro učení výdajů žalovaného použila pouze statistické údaje bez toho, aby získala reálnou představu o alespoň základních životních výdajích žalovaného. Zahrnuta byla pouze nepravděpodobně nízká částka výdajů na bydlení dospělého vydělávajícího muže, byť bydlí , Anonymizováno, . Celkový příjem domácnosti, v níž žalovaný bydlí se , Anonymizováno, nemá žádnou vypovídací hodnotu z hlediska jeho úvěruschopnosti. , jméno FO, kalkuloval příjem žalovaného ve výši , částka, , přestože z výpisu z účtu žalovaného plyne příjem nedosahující ani výše , částka, . U jednání dne , datum, byla žalobkyně poučena podle § 118a o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že , jméno FO, před poskytnutím úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěru schopnosti žalovaného. Ani přes toto poučení žalobkyně další důkazy nenavrhla. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že , jméno FO, před uzavřením smluv o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouvy o úvěru uzavřené ve dnech , datum, a , datum, jsou z tohoto důvodu neplatné. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě v pořadí prvé neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Své bezdůvodné obohacení tak již , jméno FO, zaplatil. Na základě v pořadí druhé neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek ve výši , částka, představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.5. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smluv, které jsou hodnoceny jako neplatné.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.