108 C 318/2025-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy, kterou sjednala spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu žalovaného. Zjistila, že dosahoval průměrného příjmu ve výši , částka, a za pomoci vlastního systému vypočetla výši výdajů žalovaného na základě transakcí na běžném účtu a informací získaných od žalovaného (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti, místo bydliště), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Takto stanovila výdaje žalovaného částkou , částka, měsíčně. Platební morálku žalovaného žalobkyně ověřila nahlédnutím do vlastního systému, databáze BRKI/NRKI. Na základě uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal splácet žalobkyni poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím formou 96 měsíčních splátek po , částka, . Na úhradu svých závazků však zaplatil pouze , částka, .2. Dne , datum, žalovaný požádal žalobkyni o služby elektronické komunikace a elektronického bankovnictví, jak má soud ze žádosti za prokázáno. Dne , datum, žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . V žádosti žalovaný neuvedl žádné podrobnosti týkající se jeho majetkové a životní situace. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti a záznamu o podpisu klienta. Rovněž dne , datum, je datována smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy je vymezení práv a povinností smluvních stran při poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit formou 96 měsíčních splátek po , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy za prokázány. Z výpisu informací z , právnická osoba, má soud za prokázáno, že žalovaný měl k , datum, finanční závazek v podobě splátkového kontraktu s dosud nesplacenou jistinou ve výši , částka, a splátkou ve výši , částka, měsíčně na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, . V , Anonymizováno, žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , avšak svou žádost odvolal. z údajů o žadateli a žádosti má soud za prokázáno, že žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný je , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, . Z přehledu kreditních položek na účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně měla přehled o výši pravidelných příjmů žalovaného. Ze souboru označeného „Všechny transakce“ má soud za prokázáno, že se jedná o 38 stran zachycujících pohyby na účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, aniž by bylo zřejmé, jakou částku žalovaný vynakládal na úhradu svých základních životních potřeb/ např. bydlení, energie apod.). Na první pohled není ani zřejmé, které položky jsou kreditní a které debetní. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že na jeho počet byla žalobkyní poukázána jistina úvěru ve výši , částka, .3. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru i před navýšením úvěrového limitu o více než šestinásobek vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr (či jeho navýšení) splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Žalobkyně měla sice k dispozici data z běžného účtu žalovaného o jeho příjmech, avšak pro výpočet tzv. platební kapacity žalovaného využila pouze matematický model pracující se statistickými údaji, aniž by měla relevantní údaje o skutečných alespoň základních životních údajích žalovaného. Pro výpočet možného úvěrového zatížení žalovaného použila žalobkyně svůj vlastní interní model, který neodráží individuální situaci klienta. Z listinných důkazů předložených žalobkyní neplyne, že by vynaložila odbornou péči na zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. K jednání, jež se ve věci konalo, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o tvrzené skutečnosti, že vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Takového poučení se přitom dostane pouze a jedině účastníku, který se j ústnímu jednání dostaví. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru a podstatným navýšením úvěrového limitu vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěrový limit v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek ve výši , částka, představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.4. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocen jako neplatná.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.