108 C 323/2025-104 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky formou 48 měsíčních splátek po , částka, . Schopnost žalovaného úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, dokladů o příjmu žalovaného, prohlášení žalovaného, ověření historie žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. Žalobkyně měla za zjištěno, že jeho volné zdroje jsou dostatečné ke splácení. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku , částka, formou tří měsíčních splátek. Za prodlení žalovaného se zaplacením dalších dvou splátek má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve výši , částka, za každý případ prodlení a dále na zaplacení paušálních nákladů vzniklých při prodlení žalovaného ve výši , částka, . S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně k datu , datum, svým jednostranným úkonem zesplatnila zbývající část dluhu, avšak ani poté žalovaný svůj dluh nezaplatil a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka tak představuje novou a dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , vyčíslenou smluvní pokutu z nové jistiny úvěru v kapitalizované výši , částka, , úrok za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši.2. Ze smlouvy o úvěru, dokladu o umístění dokumentu do klientské zóny a oznámení o schválení úvěru má soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku , částka, formou 48 měsíčních splátek po , částka, měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta má soud za prokázáno, že žalobkyně dne , datum, vyplatila částku , částka, a žalovaný třemi splátkami zaplatil celkem , částka, .3. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, má soud za prokázáno, že se jedná o mnohastránkové výpisy zejména z toho důvodu, že žalovaný po celé období sázel prostřednictvím společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, a platebních bran určených pro přijímání sázek (např. , Anonymizováno, ). V daném období, zejména k jeho konci, také opakovaně čerpal prostředky ze spotřebitelských úvěrů od společností poskytujících nebankovní úvěry, např. , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Úvěr čerpal také přímo od společnosti , právnická osoba, ., u níž měl veden bankovní účet. Na bankovní účet mu byla vyplácena mzda ve výši kolem , částka, . Objem transakcí v jednotlivých měsících činil od přibližně , Anonymizováno, až po přibližně , částka, . Z výpisů z účtu žalovaného není patrna výše jeho základních životních nákladů, např. na bydlení apod. Žalovaný byl lustrován v registrech NRKI a SOLUS, jeho hodnocení z registrů bylo průměrné, jak je patrno z výpisů z těchto registrů.4. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal jej splatit způsobem sjednaným ve smlouvě. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. Žalobkyně v řízení prokázala, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období čtyř měsíců předcházejících poskytnutí úvěru. Právě údaje, které bylo možno z těchto výpisů zjistit, měly být pro žalobkyni alarmující, pokud by jednala s odbornou péčí a jako zodpovědný úvěrující. Z výpisů z účtu je naprosto jasné, že žalovaný má problém se sázkami a zejména v posledních týdnech před poskytnutím předmětného úvěru řešil svou neuspokojivou finanční situaci uzavíráním smluv o úvěru s dalšími poskytovateli nebankovních úvěrů. Výše jeho pravidelného příjmu ze zaměstnání byla evidentně nedostačující k pokrytí jeho, zejména sázkových, výdajů. Přitom výše jeho nutných životních nákladů nebylo možné z těchto výpisů z účtu zjistit. V řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o tvrzeném vynaložení odborné péče, žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a uzavřená smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, a na úhradu svých závazků zaplatila celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek ve výši , částka, představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu soud kapitalizoval nároky žalobkyně uplatněné do dne rozhodnutí soudu a porovnal je s částkou, která byla