108 C 345/2025-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „Banka“), uzavřel se žalovanou dne , datum, za pomoci prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru č. (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalované na její účet úvěr do výše , částka, . Žalovaná se zavázala splácet , jméno FO, tento čerpaný úvěr formou sjednaných splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru Banka provedla ověření úvěruschopnosti žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované při podání žádosti o úvěr. Vycházel z informací, že žalovaná je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a dosahuje příjmu ve výši , částka, . Vycházela přitom z výpisu příjmových transakcí zaúčtovaných na běžný účet žalované. Na základě těchto údajů Banka dospěla k závěru, že žalovaná je schopna hradit úvěr v poskytnuté výši. Žalovaná byla dle Smlouvy povinna splácet úvěr řádně a včas a splnit všechny závazky plynoucí ze Smlouvy. Žalovaná však porušila své závazky ze Smlouvy, opakovaně se dostala do prodlení. Banka po několika marných upomínkách využila svého práva a prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni , datum, . Na úhradu svých závazků plynoucích ze smlouvy žalovaná zaplatila pouze , částka, . Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni postoupení pohledávky ve výši , částka, a dále jdoucího úroku a úroku z prodlení.2. Dne , datum, požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí konsolidačního úvěru ve výši , částka, . Do žádosti uvedla, že je , Anonymizováno, , žije , Anonymizováno, v nájemním bydlení, má výdaje na bydlení ve výši , částka, měsíčně, jiné pravidelné výdaje nemá a jako zaměstnanec dosahuje příjmu ve výši , částka, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti o úvěr. Banka provedla posouzení úvěruschopnosti žalované a vycházeje z údajů sdělených žalovanou při využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, stanovila životní výdaje žalované na částku , částka, . Banka zjistila, že žalovaná má u Banky dva úvěrové produkty v podobě revolvingového úvěru ve výši , částka, se splátkou , částka, měsíčně, úvěr se splátkou , částka, měsíčně a mimo Banku další úvěr z kreditní karty ve výši , částka, s a splátkou , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z posouzení úvěruschopnosti Bankou. Z výpisu příjmových transakcí zaúčtovaných na běžný účet žalované za dobu od , Anonymizováno, do , datum, má soud za prokázáno, že žalovaná dosahovala průměrného příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně. Dne , datum, byla mezi Bankou a žalovanou uzavřena za pomoci bankovní aplikace , Anonymizováno, smlouva o úvěru, na jejímž základě Banka poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který byl co do částky , částka, určen k úhradě splátkového úvěru žalované u Banky a ve zbývající části byl poskytnut neúčelově. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami ve výši , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru a detailů operací v bankovní aplikaci , Anonymizováno, . Žalovaná úvěr čerpala dne , datum, , jak má soud za prokázáno z úvěrového účtu. Dne , datum, byla mezi Bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka, jak má soud za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených pohledávek.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Teprve poté, kdy by Banka při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Z provedeného dokazování plyne, že Banka měla k dispozici výši průměrného příjmu žalované a výši jejích výdajů sama vypočetla na základě sdělení žalované, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a za bydlení v nájemním bydlení platí nepravděpodobně nízkou částku ve výši , částka, . K výpočtu výdajů žalované pak Banka využila statistické a normativní údaje. V otázce výdajové je proto nutno dospět k závěru, že Banka nedostála své povinnosti vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nebylo prokázáno, že by získala informace o alespoň základní individualizovaných životních výdajích žalované. Sama žalovaná, když o úvěr žádala, navrhovala výši úvěru , částka, , avšak Bankou jí byl poskytnut úvěr rovnající se pětinásobku původně požadované částky. O výše popsaném důkazním nedostatku byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak ani přes toto poučení žádné další důkazy nedoplnila. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že Banka před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaná vyčerpala úvěr v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatila celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek ve výši , částka, představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaná ničeho netvrdila o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.4. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocena jako neplatná.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal soud žalovanou, aby žalobkyni zapl