109 C 98/2026-40 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov
ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2026:109.C.98.2026.40 Datum: 2026-06-11 Předmět: 19 904,77 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb. náklady řízeníbezdůvodné obohacenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůelektronický podpis
O co šlo: 19 904,77 Kč s příslušenstvím (§ 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 19 606,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 016,78 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částku 297,92 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 27. 2. 2025 uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy úvěr měl činit až 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 8 000 Kč, 1 000 Kč, 536 Kč, 704 Kč. Žalovaný si sjednal službu „, Anonymizováno, “ za 168,38 Kč, službu , Anonymizováno, za 660 Kč. Žalovaný na jistinu zaplatil pouze 37,64 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny 10 202,51 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 182,37 Kč, smluvního úroku 8 590,07 Kč a poplatku za službu , Anonymizováno, 631,90 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se domáhá smluvní pokuty ze zůstatku jistiny za období 10. 6. 2025 až 8. 9. 2025. Smluvní úrok si účastníci dohodli ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z nesplacené části jistiny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2025 soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu, když listina byla zaslána soudu elektronicky ve formátu PDF, na listině není připojen podpis žalovaného, případný elektronický podpis nelze ověřit.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, jež provedla žalobkyně u žalovaného, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že celkový počet členů ve společné domácnosti je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 800 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 14 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 1 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 20 941 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 22 000 Kč.5. Ze sdělení banky , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný disponuje účtem č. , č. účtu, . Na tento účet od žalobkyně byla dne 4. 5. 2025 připsána částka 704,03 Kč, 3. 5. 2023 536,12 Kč, 3. 5. 2025 1 000 Kč, 27. 2. 2025 8 000 Kč.6. Danou věc posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 27. 2. 2025. Smlouva byla předložena v elektronickém formátu. Smlouvu o úvěru lze uzavřít v jakékoliv formě, a to písemné, ústní či konkludentní. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Z hlediska dokazování je tak podstatné prokázat nejen identitu jednající osoby, ale i integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu, což v daném případě prokázáno nebylo. I kdyby žalobkyně prokázala, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, jedná se o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb.). Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26, vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Soud zde poukazuje na výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého vyplývá, že žalovaná má mít příjem 21 941 Kč. Výdaje na bydlení pro jednu osoby mají činit 14 000 Kč. Ze svého příjmu, již navíc má žalovaný hradit nějaké závazky na úvěry. Přes výše uvedené, však dle svého tvrzení má žalobkyně žalovanému poskytovat další finanční prostředky, aniž by byla učiněna úvaha, z čeho žalovaný bude úvěr hradit vzhledem ke svým příjmům a nákladům na zajišťování základních životních potřeb. Prověřování solventnosti nemá být pouze formálním úkonem, ale má vést ke zjištění, zda budoucí případný dlužník je schopen dostát svých závazků. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování finančních prostředků. Sekundárně jsou tak chráněni před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele, by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Výše uvedenými je chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny. Žalobkyně opakovaně k posuzování úvěruschopnosti přistupuje zcela formálně a soud opakovaně uvádí, že i kdyby bylo prokázáno uzavření smlouvy, tato by stejně byla dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného byly připsány částky dne 4. 5. 2025 704,03 Kč, 3. 5. 2023 536,12 Kč, 3. 5. 2025 1 000 Kč, 27. 2. 2025 8 000 Kč od žalobkyně. Je nutno ale zdůraznit, že v případě posouzení nároku žalobkyně jako nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení či vydání částky z neplatné spotřebitelské smlouvy, je žalobkyně povinna tvrdit a prokázat, jaká částka se dostala do dispozice žalovaného, což žalobkyně učinila, ale je také nutno tvrdit, zda a jakou částku žalovaný žalobkyni skutečně uhradil, a to nejen na jistině, ale i na všech úrocích, poplatcích, sankcích apod. z tvrzené úvěrové smlouvy (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2025, č.j. 8 Co 100/2025-136). Žalobkyně se opakovaně v žalobních tvrzeních vyjadřuje pouze, jakou částku žalovaná strana uhradila na jistině, nikoli z titulu celé tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak neplní svou povinnost tvrzení, na což je opakovaně soudem v obdobných sporech upozorňována, a jelikož se k jednání u soudu žalobkyně nedostavila, znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ze všech shora uvedených důvodů, soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.