111 C 165/2026-49 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku , částka, . Žalobkyně uplatnila vůči žalované dva nároky označené jako vydání bezdůvodného obohacení, první ve výši , částka, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a druhý ve výši , částka, ze smlouvy č. , hodnota, , u obou tvrdila, že původní věřitel , právnická osoba, . poskytl úvěr dne , datum, na účet žalované a že žalovaná dosud neuhradila nic. Žalobkyně současně tvrdila, že původní věřitel řádně neposoudil úvěruschopnost žalované podle zákona č. 257/2016 Sb., a proto dovozuje neplatnost úvěrových smluv a nárok nikoli ze smlouvy, nýbrž z bezdůvodného obohacení. Žalovaná nic nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako úvěrujícím, a žalovanou , Jméno žalované, , jako dlužnicí, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy měla být žalované poskytnuta jistina , částka, , splatnost úvěru byla sjednána na den , datum, , celková splatná částka činila , částka, a RPSN byla uvedena ve výši 773,59 %. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a podpis žalované byl proveden SMS kódem , Anonymizováno, dne , datum, v , Anonymizováno, . Poskytnutí částky , částka, bylo doloženo potvrzením , právnická osoba, , podle něhož byla dne , datum, z účtu společnosti , právnická osoba, . č. , č. účtu, odeslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, , přičemž platba byla označena specifickým symbolem , spec. symbol, . Tento účet je ve smlouvě č. , hodnota, uveden jako účet žalované. Dále soud zjistil, že dne , datum, byla mezi týmiž stranami uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta jistina , částka, , splatnost úvěru byla sjednána na den , datum, , celková splatná částka činila , částka, a RPSN byla uvedena ve výši 8 556,92 %. Smlouva byla rovněž uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a podpis žalované byl proveden SMS kódem , Anonymizováno, dne , datum, v , Anonymizováno, . Vyplacení částky , částka, bylo doloženo potvrzením , právnická osoba, , podle něhož byla dne , datum, z účtu společnosti , právnická osoba, . č. , č. účtu, odeslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, , přičemž platba byla označena specifickým symbolem , spec. symbol, . Tento účet je ve smlouvě č. , hodnota, uveden jako účet žalované. Ohledně postoupení pohledávek soud zjistil, že smlouvou ze dne , datum, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , postoupila společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přičemž tato pohledávka byla v listině individualizována osobou žalované, číslem úvěrové smlouvy, datem smlouvy a částkou , částka, ke dni postoupení. Žalobkyně dále předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, , a , právnická osoba, , IČO , IČO, , ze dne , datum, a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, v přílohách obě smlouvy obsahovaly pohledávky za žalovanou ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . K předžalobní výzvě soud zjistil, že žalobkyně předložila výzvu ze dne , datum, , adresovanou žalované na adresu , adresa, , v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhů ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . Podací arch , právnická osoba, doložil podání zásilky adresované žalované na uvedenou adresu dne , datum, , pod podacím číslem , Anonymizováno, .4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Úvěrové smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, měly povahu smluv o spotřebitelském úvěru, neboť byly uzavřeny mezi podnikatelem poskytujícím úvěry a fyzickou osobou, která ve smluvním vztahu nevystupovala jako podnikatel. Na dané vztahy proto dopadal zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 cit. zákona je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona má poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti hodnotit zejména schopnost spotřebitele plnit povinnosti ze smlouvy na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jako jsou údaje o majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci žalobkyně sama tvrdila, že původní věřitel úvěruschopnost žalované neposoudil řádně, a z tohoto důvodu dovozoval neplatnost obou úvěrových smluv. Z předložených listin soud nezjistil žádný konkrétní podklad, z něhož by vyplývalo, že původní věřitel před poskytnutím úvěrů individuálně hodnotil příjmy, výdaje, závazky, majetkové poměry či dosavadní platební morálku žalované. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . Obě smlouvy byly proto neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Neplatnost úvěrových smluv však sama o sobě nevylučuje povinnost žalované vrátit vyplacené jistiny. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bylo prokázáno, že žalované byla podle smlouvy č. , hodnota, vyplacena částka , částka, a podle smlouvy č. , hodnota, částka , částka, , celkem , částka, . Žalobkyně prokázala, že je nositelem těchto pohledávek, neboť dle § 1879 o. z. je na ni věřitel postoupil, žalobkyně byla proto aktivně legitimována k jejich vymáhání po žalované. Protože z listinných důkazů vyplynulo, že žalované byla z prostředků věřitele vyplacena částka ve výši , částka, , soud považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalované došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění právního předchůdce žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž právní předchůdce jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Žalovaná na dluh nic nezaplatila, proto nebylo co odpočítat od uplatněného nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Proto je žalobkyni povinna vrátit částku , částka, . Žalobkyně sice tvrdila, že žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by listina byla žalované skutečně doručena. Doručení je právně relevantní skutečnost zakládající splatnost dluhu a následné prodlení. Nebylo-li prokázáno doručení žádné předcházející výzvy, vyšel soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za první prokázanou kvalifikovanou výzvu k plnění soud považoval až doručení žaloby žalované, k němuž došlo dne , datum, . Vzhledem k tomu, že předmětem plnění byl peněžitý dluh v nízké částce a žalobou byla žalovaná jednoznačně vyzvána k jeho zaplacení, měla možnost dluh splnit bez zbytečného odkladu již po doručení žaloby. Pokud tak neučinila, závazek nezanikl a žalobě bylo proto v celém rozsahu vyhověno.5. Procesně úspěšná žalobkyně měla podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující , částka, a bylo zahájeno tzv. form