111 C 363/2025-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu žalovaného, platební morálku žalovaného žalobkyně ověřila nahlédnutím do vlastního systému, databáze BRKI/NRKI, žalovaný se zavázal splácet žalobkyni poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím formou 96 měsíčních splátek po , částka, , celkem zaplatil částku , částka, , celý dluh se stal splatný dne , datum, , žalovaný neplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Dne , datum, žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí , Anonymizováno, ve výši , částka, bez udání účelu. Žádost neobsahovala žádné podrobnosti týkající se majetkové a životní situace žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti a záznamu o podpisu klienta. Rovněž dne , datum, je datována smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy je vymezení práv a povinností smluvních stran při poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit formou 96 měsíčních splátek po , částka, měsíčně včetně pojistného. Smlouva byla žalovaným podepsána. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy a záznamu o podpisu za prokázány. Dne , datum, žalovaný požádal žalobkyni o odklad splátek na tři měsíce, dopisem ze dne , datum, žalobkyně žádosti vyhověla s tím, že počet splátek zvýšila na 100 a splatnost úvěru nově stanovila na den , datum, . Uvedené bylo zjištěno z oznámení o změně. Z nedatovaného výpisu informací z , právnická osoba, má soud za prokázáno, že žalovaný měl dva existující a tři ukončené kontrakty, aktuálně splácel bankovní úvěr vyplacený dne , datum, po , částka, měsíčně, jehož splatnost nastala již ke dni , datum, a úvěr byl stále veden jako existující, a dále splácel bankovní úvěr vyplacený dne , datum, po , částka, měsíčně se splatností do , datum, . V , Anonymizováno, žádal žalovaný o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , svou žádost odvolal. Žalovaný tak měl existující závazek v celkové výši , částka, s povinností platit měsíčně částku , částka, . Z údajů o žadateli a žádosti má soud za prokázáno, že žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný je , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, . Z přehledu kreditních položek na účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně měla přehled o výši pravidelných příjmů žalovaného, pro účel posouzení jeho úvěruschopnosti použila průměr vyplacených mezd za dobu od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, . Ze stejného zdroje zjistila výši výdajů žalovaného, které kvantifikovala částkou , částka, měsíčně a měly zahrnovat i náklady na bydlení, splátky a všechny mandatorní výdaje. Ze souboru označeného „Všechny transakce“ má soud za prokázáno, že se jedná o 38 stran zachycujících pohyby na účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, , aniž by bylo zřejmé, jakou částku žalovaný vynakládal na úhradu svých základních životních potřeb/ např. bydlení, energie apod.). Na první pohled není ani zřejmé, které položky jsou kreditní a které debetní. Z výpisu z účtu žalovaného má soud za prokázáno, že na jeho počet byla žalobkyní dne , datum, poukázána částka ve výši , částka, . Z upomínek a výzev má soud za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného první upomínku k zaplacení dluhu ke dni , datum, ve výši , částka, , následovaly dvě výzvy k zaplacení dluhů existujících ke dni , datum, a , datum, , poslední výzvu žalobkyně vyhotovila dne , datum, a odeslala stejného dne na adresu trvalého pobytu žalovaného, dopisem ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni , datum, ve výši , částka, , dopis byl doručen do vlastních rukou žalovaného dne , datum, . Dopis obsahoval i předžalobní výzvu. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru ze smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, s žalobkyní jako úvěrující ohledně jistiny ve výši , částka, ohledně které se žalovaný se splácením poprvé dostal do prodlení ke dni , datum, . Z přehledu plateb na úvěr v projednávané věci soud zjistil, že žalovaný v době od , datum, do , datum, zaplatil celkem částku , částka, .3. Mezi účastníky byla dle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva je dle § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Žalobkyně měla sice k dispozici data z běžného účtu žalovaného o jeho příjmech, avšak pro výpočet tzv. platební kapacity žalovaného využila pouze matematický model pracující se statistickými údaji, aniž by měla relevantní údaje o skutečných alespoň základních životních údajích žalovaného. Pro výpočet možného úvěrového zatížení žalovaného použila žalobkyně svůj vlastní interní model, který neodráží individuální situaci klienta. Z listinných důkazů předložených žalobkyní neplyne, že by vynaložila odbornou péči na zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. I jen rozdíl mezi žalobkyní použitou částkou příjmů a výdajů nemohl představovat reálnou platební kapacitu žalovaného, kdy částka výdajů byla vzhledem ke společenským poměrům podhodnocena, zvláště pokud měla obsahovat i splátky stávajících úvěrů. K jednání, jež se ve věci konalo, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o tvrzené skutečnosti, že vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Takového poučení se přitom dostane pouze a jedině účastníku, který se j ústnímu jednání dostaví. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěrový limit v celkové výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatil celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek ve výši , částka, představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k pl