111 C 379/2025-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplatit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr až do výše , částka, , žalovaná načerpala celkem částku , částka, , úvěr měl být vrácen v měsíčních splátkách od , Anonymizováno, do , datum, , žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu. Kolik a kdy žalovaná na svůj dluh celkem zaplatila, žalobkyně netvrdila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, žaloba a předvolání jí bylo doručeno dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z listiny o smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně (dále také jako „věřitel“) měla s žalovanou jako dlužníkem prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle této se věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše , částka, , účel úvěru sjednán nebyl, žalovaná se zavázala částku vrátit ke dni , datum, v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, , poplatek za poskytnutí byl sjednán, úrok také. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že si dne , datum, smlouvu přečetla a s jejím obsahem souhlasí a elektronicky podepisuje. Listina obsahující autorizaci ověření totožnosti, kterou žalobkyně k důkazu předložila, neměla dle obsahu souvislost s předkládanou smlouvou o úvěru a soudu byla předložena ve formě interního záznamu žalobkyně. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi platné ke dni uzavření smlouvy soud zjistil, že všechna jednání se činí v klientské zóně na internetových stránkách věřitele a smlouva nabývá účinnosti okamžikem uzavření. Proces uzavření smlouvy v podmínkách nebyl uveden. Z výpisu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla zaznamenána příchozí platba od žalobkyně s VS , var. symbol, v částce , částka, dne , datum, . Z interního záznamu žalobkyně o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované měl činit částku , částka, , kdy však sama žalovaná měla uvést příjem ve výši , částka, , minimální výdaje žalované měly činit částku , částka, s rezervou , částka, , disponibilní zůstatek činil částku , částka, , žalovaná měla žít ve společné domácnosti s celkem , Anonymizováno, členy. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, a nákladů právního zastoupení v částce , částka, do tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne , datum, žalované na adresu trvalého pobytu.4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Společnost žalobkyně měla s žalovanou jako dlužníkem uzavřít smlouvu o úvěru, dle této se věřitel zavázal žalované převodem na její účet, jehož číslo bylo ve smlouvě uvedeno, vyplatit částku až do , částka, a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku vrátit nejpozději ke dni , datum, s navýšením o poplatek a úrok. Žalovaná fakticky čerpala , částka, dne , datum, . Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru ohledně žalované neobsahovala žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou. K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, vše mělo být učiněno v klientské zóně žalované, kontraktační proces ale nebyl soudu doložen. Verifikační platba nebyla provedena. Výplata částky , částka, žalobkyní žalované byla v řízení prokázána, k vyplacení částky došlo na bankovní účet žalované. Kolik a kdy uhradila žalovaná na splátkách dluhu, žalobkyně netvrdila. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalované k dispozici ve výši , částka, , přičemž žalovaná měla jediný příjem, jehož výše však z předložené listiny nemohla být důvěryhodně zjištěna vzhledem k zjevnému rozporu mezi uvedenými částkami , částka, ca , částka, , vyživovací povinnosti a poskytnuté spotřebitelské úvěry nebyly také nijak osvědčeny, rovněž ani příjmy a výdaje na bydlení. Předžalobní výzva vyhotovená advokátem žalobkyně dne , datum, byla odeslána dne , datum, poštou na smluvní adresu žalované, a to k úhradě dlužné částky ve lhůtě „do tří dnů“.5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom,