117 C 162/2026-57 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 50 430,92 Kč s příslušenstvím a částky 1 000 Kč s odůvodněním, že s žalovaným dne 15. 12. 2015 uzavřela Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, , který žalovaný plně využíval. Dále dne 13. 11. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 98 508 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady, byl uzavřena smlouva č. , IBAN, a dne 13. 11. 2021 byl úvěr v plné výši vyplacen na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 1 897 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 13,99 % p. a., jehož výše byla sjednaná smlouvou o úvěru, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 12. 2021. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 15. 7. 2028. Před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyně zabývala prověřením úvěruschopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Žalovaný však řádně své povinnosti ze smlouvy nesplnil. Uhrazeny byly pouze splátky od 15. 12. 2021 do 15. 11. 2025, na splátku ze dne 15. 12. 2025 bylo uhrazeno pouze 42,22 Kč. Poté již žalobkyně neeviduje žádnou úhradu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru ve spojení s podmínkami pro používání úvěru dne 16. 2. 2026 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou úvěru částku 50 430,92 Kč, nesplaceným úrokem z úvěru kapitalizovaným za dobu od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 1 739,35 Kč. O zesplatnění úvěru žalobkyně žalovaného informovala dopisem – předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2026. Zesplatněním se stal závazek žalovaného splatným v plné výši ke dni 16. 2. 2026. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 50 430,92 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 1 739,35 Kč a dále ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 2. 2026 do 15. 3. 2026 a ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 16. 3. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny úvěru ve výši 11,5 % ročně za dobu od 26. 2. 2026 do zaplacení. Zároveň se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 000 Kč jako nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, když žalovaný se rámcovou smlouvou ze dne 15. 12. 2015 zavázal disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku a dále se zavázal udržovat na svém běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Pokud se dostane do mínusu, zavázal se žalovaný zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Navzdory všemu se žalovaný dostal na svém účtu do nepovoleného debetu 1 000 Kč. Na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 14. 7. 2026, se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně, přičemž vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne 15. 12. 2015 písemnou rámcovou smlouvu č. , hodnota, o založení běžného účtu č. , č. účtu, . Dme 13. 11. 2021 uzavřeli účastníci prostřednictvím internetového bankovnictví dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě, kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 98 508 Kč, a to na konsolidaci dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně ve výši 30 515 Kč a ve výši 67 993 Kč, úvěr byl veden pod číslem , IBAN, . Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit s úrokem ve výši 13,9 % ročně v 81 měsíčních splátkách ve výši 1 897 Kč se splatností první splátky ke dni 15. 12. 2025. Splátky měly být hrazeny inkasem z běžného účtu žalovaného. Úvěr byl žalovaný čerpán dne 13. 11. 2021 (prokázáno rámcovou smlouvu č. , hodnota, ze dne 15. 12. 2025, dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 13. 11. 2021 a dokladem o načerpání úvěru č. , IBAN, ze dne 19. 2. 2026).4. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně zabývala přezkumem schopnosti žalovaného předmětný poskytnutý úvěr splácet. Při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným v žádosti, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s hlavním příjmem ve výši 30 000 Kč, je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení, příjmy dalších členů domácnosti činí 60 000 Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, splácí další závazky ve splátkách po 9 018 Kč a celkové výdaje jeho domácnosti včetně splátek úvěru činí 22 018 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného byly ověřeny jeho příjmy ve výši 24 968 Kč a splátky jiných závazků ve výši 15 796 Kč. V rámci skupiny PPF měla být ověřena bezdlužnost žalovaného a dle expertní analýzy výdaje jednotlivce činily 3 550 Kč, výdaje na vyživovanou osobu činily 4 840 Kč a výdaje domácnosti činily 11 590 Kč. Z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl dalších 6 existujících závazků, přičemž dalších 11 žádostí bylo odmítnuto a jedna žádost byla odvolána. Žalovaný byl vyhodnocen jako rizikový z důvodu vysokého počtu aktivních smluv a růstu sumy zbývajících částky během posledních 6 měsíců. Celková nesplacená částka závazků činila 860 979 Kč (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , IBAN, ze dne 29. 6. 2026, úvěrovou zprávou a výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem , hodnota, splátek po 1 897 Kč splatných v období od 15. 12. 2021 do 15. 11. 2025 a naposledy dne 15. 12. 2025 uhradil pouze 42,22 Kč. Celkem tedy bylo žalovaným uhrazeno 91 098,22 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, byl ke dni 17. 3. 2026 zjištěn debetní zůstatek -1 000 Kč, který vznikl vyúčtováním účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč dne 5. 1. 2026 a ve výši 500 Kč dne 26. 1. 2026 (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 5. 1. 2026 do 17. 3. 2026). Dne 16. 2. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení půjčky číslo , IBAN, ve výši 52 170,27 Kč a debetu na běžném účtu ve výši 1 000 Kč (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu - takzvanou předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2026). Doklad o odeslání této výzvy žalovanému nebyl soudu doložen. Z dalších předložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.5. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 12. 2015 uzavřena smlouva o vedení běžného účtu č. , č. účtu, dle ust. § 2662 a následujících o. z. a následně byla prostřednictvím internetového bankovnictví mezi účastníky dne 13. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 98 508 Kč, a to převodem za účelem konsolidace dřívějších závazku žalovaného u žalobkyně, a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem splatit žalobkyni ve sjednaných 81 měsíčních anuitních splátkách po 1 897 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 24 968 Kč, informace o existenci dalších závazků se splátkou 15 796 Kč měsíčně a existenci vyživovací povinnosti žalovaného ke dvěma osobám a dalšího příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, přičemž ověřen by