130 C 25/2026-22 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve výši , částka, , kdy se jednalo o jistinu ve výši , částka, a souhrnný poplatek ve výši , částka, . Úvěr se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po , částka, , první splátka byla splatná 7. dne od podpisu smlouvy. V případě prodlení se stal splatným celý zbývající dluh, a to v termínu splatnosti další týdenní splátky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný nesplácel dluh řádně včas, celkem uhradil , částka, . Dle smlouvy byla poslední splátka splatná , datum, . Ode dne následujícího žalobkyně požaduje úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to ze smlouvy a spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , evidenční karty klienta, výpisu úhrad a předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě vyplatila žalobkyně žalovanému v hotovosti částku , částka, , což žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku , částka, s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši , částka, , tedy částku ve výši , částka, v 60 týdenních splátkách ve výši , částka, počínaje dnem , datum, . Z karty klienta vyplývá, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán jako pracovník obce , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, , byl svobodný, bezdětný, jako forma bydlení je uvedeno spolubydlící. Výdaje na bydlení jsou uvedeny ve výši , částka, , další životní výdaje (označené jako „životní minimum na ověření“) ve výši , částka, . Žalovaný měl nebankovní závazky s výší splátek , částka, . Žalovaný dluh řádně nesplácel, dohromady uhradil ve dvou splátkách celkem , částka, . K úhradě dluhu byl naposledy vyzván předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, .4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, kterou soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit navýšenou o úrok a poplatky v souhrnné výši , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, , tj. , částka, měsíčně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. K tvrzení o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet žalobkyně předložila pouze evidenční kartu klienta, která bez dalšího není dostatečným důkazem k prokázání tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Z listiny nevyplývá, že by částka uvedená jako náklady na bydlení byla nějak ověřována a odpovídala skutečným výdajům žalovaného na bydlení. , adresa, 520 Kč označená jako „životní minimum na ověření“ budí pozornost a není zřejmé, co si pod takovým označením představit. S ohledem na stávající splátkové zatížení žalovaného, výše jeho příjmu a nové splátky lze o bonitě žalovaného pochybovat. Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, byla by soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit důkazní návrhy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, této možnosti se vzdala. Soud proto za dané situace dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí citovaným ustanovením zákona a smlouvu o zápůjčce posoudil jako neplatnou. Protože však bylo v řízení prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému , částka, , z nichž žalovaný vrátil žalobkyni pouze , částka, , má žalobkyně v souladu s 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona právo na vrácení rozdílu ve výši , částka, . Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.