Okresní soud v Karviné 20 C 179/2026-39 – Náklady řízení

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 739 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 2. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 22 640 Kč a smluvního úroku ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 4 739 Kč jako smluvní pokutu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 byla postoupena pohledávka , právnická osoba, ., za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která ji téhož dne postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 10. 2. 2026. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě na jednání soudu dne 7. 9. 2026 vyjádřil tak, že částku si nejspíš půjčil, ale dostal se do dluhové pasti a splácení jednotlivých půjček řešil dalšími půjčkami. Požádal o možnost splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 9. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Na smlouvě není uveden podpis ani věřitele, ani klienta.5. Dle potvrzení o platbě ze dne 21. 2. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 21. 2. 2024 částku 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .6. Dle potvrzení o platbě ze dne 28. 2. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 28. 2. 2024 částku 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .7. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2023 do 31. 8. 2023 a od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 se podává množství kreditních i debetních položek. Je zde patrný pravidelný příjem ze zaměstnání, ale také pravidelné položky sázek. Jsou zde splátky úvěrů i načerpání úvěrů nových. Nejsou zde patrné žádné pravidelné výdaje.8. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 16. 6. 2026 a 22. 7. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 21. 2. 2024 byla na účet poukázána částka 20 000 Kč a dne 28. 2. 2024 částka 20 000 Kč. Žalovaný učinil pod VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, platby dne 2. 4. 2024 ve výši 3 801 Kč a dne 23. 4. 2024 ve výši 8 500 Kč.9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 7. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 93 166,52 Kč. O odeslání oznámení žalobkyně nepředložila žádný důkaz.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., jako postupník koupila od , právnická osoba, . jako postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele (, právnická osoba, .) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026, odeslané žalovanému spolu s předžalobní výzvou, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.13. Výzvou k plnění ze dne 6. 2. 2026, odeslanou žalovanému dne 10. 2. 2026, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 121 750,96 Kč, a to do 3 dnů.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., když žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis ani jedné ze stran. Žalobkyní předložené vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo žalovaným žádným způsobem podepsáno a v řízení nebylo ani jiným způsobem prokázáno, že toto vyhotovení smlouvy obsahuje skutečnou vůli žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Za dané situace se tedy soud ani nezabýval skutečností, zda před uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Při neexistenci smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se soud zabýval možností přiznat žalovanou částku žalobkyni jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 21. 2. 2024 částku 20 000 Kč a dne 28. 2. 2024 částku 20 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně zpět částku 12 301 Kč. Po právní stránce byla věc tedy posouzena tak, že žalovanému vznikl vůči žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, závazek z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 12 301 Kč. Žalovaný je tudíž povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 27 699 Kč. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2026 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 10. 2. 2026 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 13. 2. 2026. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 16. 2. 2026, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 17. 2. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 17. 2. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně a žalovaný měli ve věci pouze částečný úspěch.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byly umožněny měsíční splátky po 1 500 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.18. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalovaného na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaný byl zavázán k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradil v přiměřené době s ohledem na své možnosti a při neuhrazení byť jediné splátky ztrácí výhodu splátek.