Okresní soud v Karviné 21 C 112/2026-49 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně, společnost , Jméno žalobkyně, ., se po žalovaném , jméno FO, domáhala zaplacení částky 22 606,40 Kč představující dlužnou jistinu a poplatky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7397857003, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 795,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 326,09 Kč, jakož i dalšího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od 2. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným dne 13. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Dne 13. 2. 2025 byla žalovanému vyplacena částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 600 Kč vždy ke 20. dni v měsíci. Na úvěr celkem uhradil 1 850 Kč, z toho dne 13. 2. 2025 částku 50 Kč, dne 20. 3. 2025 částku 600 Kč, dne 22. 4. 2025 částku 600 Kč a dne 22. 5. 2025 částku 600 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný neplnil své splátkové povinnosti řádně a včas, proto byl vyzván k úhradě dlužných splátek nejpozději do 1. 10. 2025, a po marném uplynutí této lhůty byl ke dni 1. 10. 2025 celý úvěr zesplatněn. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025 s účinností od 1. 12. 2025 postoupena na žalobkyni. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že banka před uzavřením smlouvy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, především z jeho příjmu, který měl být doložen výpisem z účtu, a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že si žádnou půjčku nemohl vzít, protože je od 14. 5. 2025 ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň. Dále namítal, že se stal obětí podvodu, neboť půjčku si na jeho jméno vzala jeho bývalá přítelkyně , jméno FO, . U jednání žalovaný požádal o povolení splátek po 3 000 Kč měsíčně s tím, že má přislíbeno zaměstnání. Rád by své dluhy splatil.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že dne 13. 2. 2025 žalovaný smlouvu uzavřel s , právnická osoba, ., jako úvěrující bankou. Podle smlouvy byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč, s úrokovou sazbou 16,9 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 600 Kč a hradit měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 50 Kč. Vedení úvěru bylo sjednáno na úvěrovém účtu č. 7397857003. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník , právnická osoba, .4. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 13. 2. 2025 došlo k čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, se jménem , Jméno žalovaného, . Z tohoto výpisu z úvěrového účtu soud dále zjistil, že na úvěr byly uhrazeny platby v celkové výši 1 850 Kč, a to: dne 13. 2. 2025 částka 50 Kč, dne 20. 3. 2025 částka 600 Kč, dne 22. 4. 2025 částka 600 Kč, dne 22. 5. 2025 částka 600 Kč.V dopise ze dne 30. 8. 2025 , právnická osoba, vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 3 600 Kč. (Poslední výzva k úhradě dlužné částky). V dopise ze dne 1. 10. 2025 pak banka vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu, neboť ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , od 01.10.2025 je celá zbývající částka splatná.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a souvisejících listin soud zjistil, že pohledávka byla smlouvou ze dne 28. 11. 2025 postoupena z , právnická osoba, . na , Jméno žalobkyně, . Ke dni postoupení byla evidována pohledávka v celkové výši 24 728,39 Kč, jež byla v seznamu postoupených pohledávek označena po číslem 18177. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn v dopise , právnická osoba, ze dne 15. 12. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávky).6. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 23. 2. 2026, která byla podle podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2026.7. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný podal dne 13. 2. 2025 žádost o úvěr prostřednictvím internetového bankovnictví a uvedl měsíční příjem 38 000 Kč, výdaje 8 000 Kč a nájemné 12 000 Kč. Dále soud z této listiny zjistil, že banka stanovila životní náklady žalovaného na 25 485 Kč. Žalovaný uvedl splátky jiných závazků ve výši 0 Kč, přičemž banka evidovala kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 300 Kč, kreditní kartu s limitem 20 000 Kč a orientační splátkou 600 Kč, spotřebitelský úvěr se splátkou 2 008 Kč a revolvingový úvěr s limitem 30 300 Kč a orientační splátkou 1 764 Kč. Orientační splátka posuzovaného úvěru činila 600 Kč a celkové nové splátkové zatížení bylo vyčísleno částkou 5 272 Kč. Po odečtení splátek od příjmu zůstávala podle dokumentu částka 32 728 Kč.8. Z výpisu z účtu vedeného soud zjistil, že žalovaný byl majitelem běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . Dne 15. 11. 2024 byla na účet připsána mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 40 413 Kč, dne 16. 12. 2024 mzda ve výši 38 099 Kč a dne 16. 1. 2025 mzda ve výši 32 990 Kč. Z téže listiny soud zjistil, že dne 12. 11. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 100 000 Kč z účtu č. , č. účtu, označená jako příchozí úhrada ve prospěch žalovaného a dne 11. 11. 2024 byla na účet připsána částka 5 500 Kč od společnosti , právnická osoba, . s označením „Váš FlexiFin úvěr“. Z téže listiny soud zjistil, že z běžného účtu žalovaného byly dne 20. 12. 2024 a dne 20. 1. 2025 hrazeny splátky jiného úvěru vedeného pod číslem účtu , č. účtu, , vždy ve výši 2 008 Kč, a současně platby označené jako cena za pojištění ve výši 176 Kč.9. Žalovaný neoznačil žádné důkazy. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil dne 14. 5. 2025. Přitom úvěrová smlouva byla uzavřena a úvěr byl čerpán už dne 13. 2. 2025.10. Soud tak ve věci učil tento skutkový závěr: Žalovaný dne 13. 2. 2025 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s limitem 20 000 Kč, který v plném rozsahu vyčerpal. Na úvěr následně uhradil celkem 1 850 Kč. Po zesplatnění úvěru ke dni 1. 10. 2025 byla pohledávka postoupena žalobkyni.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).13. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).15. Provedené důkazy neumožňují ověřit, z jakých konkrétních podkladů banka při hodnocení úvěruschopnosti skutečně vycházela a jakým způsobem je vyhodnotila. Dokument posouzení úvěruschopnosti obsahuje převážně výsledné závěry banky, nikoli podklady, na jejichž základě byly tyto závěry přijaty. Banka sice uvedla, že žalovaný deklaroval měsíční příjem 38 000 Kč, výdaje 8 000 Kč a nájemné 12 000 Kč a že příjem ověřila z pohybů na jeho účtu, avšak z předložených listin není patrné, jaké konkrétní příjmy za rozhodné období zohlednila, zda zkoumala jejich pravidelnost a dlouhodobost a jaký příjem vzala za základ výpočtu. Stejně tak není doloženo, jak banka ověřovala skutečné výdaje žalovaného. Částka životních nákladů ve výši 25 485 Kč byla stanovena podle interního ekonomického modelu, avšak z důkazů nevyplývá, z jakých konkrétních údajů model vycházel, jaké položky zahrnoval ani zda odpovídaly skutečné osobní a majetkové situaci žalovaného. Z listin dále nevyplývá, zda banka zkoumala skutečné pravidelné odchozí platby žalovaného zachycené na jeho běžném účtu, přestože účetní výpisy obsahují množství plateb, převodů a výběrů hotovosti. Není zřejmé, zda byly tyto transakce při posouzení úvěruschopnosti vůbec vyhodnocovány. Dokument rovněž pouze konstatuje existenci dalších úvěrových závazků žalovaného a jejich orientačních splátek, aniž by bylo doloženo, jak byly tyto závazky promítnuty do celkového hodnocení jeho schopnosti splácet nový úvěr. Z uvedených důvodů nelze přezkoumat, zda banka zjistila příjmy, výdaje a celkovou finanční situaci žalovaného v dostatečné míře a na základě dostatečně konkrétních údajů. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.18. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.19. Žalovaný uvedl, že dlužnou jistinu může splatit pouze v měsíčních splátkách. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě dosud nevrácené jistiny 18 150 Kč (vyplaceno celkem 20 000 Kč a vráceno 1 850 Kč) v měsíčních splátkách, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.20. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.21. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.22. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.23. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.25. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 905 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 131 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 226 Kč.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 813 Kč, přičemž tato částka představuje 30,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 131 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 606,40 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 7. 2026 náhrada 616,08 Kč za 33 ujetých km v částce 316,08 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 526,08 Kč ve výši 2 000,48 Kč, což činí celkem 3 812,46 Kč (po zaokrouhlení pak 3 813 Kč).