Okresní soud v Karviné 21 C 133/2026-62 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se po žalované , Jméno žalované, domáhala zaplacení částky 179 792,50 Kč představující nesplacenou část spotřebitelského úvěru, dále kapitalizovaného smluvního úroku 12.578,74 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 388,65 Kč, smluvního úroku 14,99 % ročně z částky 175 682,50 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z téže částky od 15. 11. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce, , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou dne 2. 11. 2021 Smlouvu o , právnická osoba, č. 3323228, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, splatný ve 120měsíčních splátkách po 3 500 Kč, se smluvním úrokem 14,99 % p. a. a měsíčním poplatkem za pojištění 274 Kč. Úvěr byl téhož dne vyčerpán. Žalovaná však přestala úvěr řádně splácet, proto byl dne 12. 9. 2024 zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena nejprve na společnost I-Xon a.s. a poté na žalobkyni. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru banka posoudila úvěruschopnost žalované individuálně na základě údajů uvedených v návrhu na uzavření smlouvy. Při posouzení byly prověřovány informace v interních i externích databázích, zejména v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázích , právnická osoba, . Banka rovněž porovnala deklarované příjmy klientky s odhadovanými výdaji vycházejícími z historických dat ČSÚ a stanovila disponibilní zdroje. Žalobkyně tvrdí, že nebyla zjištěna žádná okolnost, která by poskytnutí úvěru bránila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že dne 27. 11. 2014 uzavřely , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako banka a žalovaná , jméno FO, , jako klientka smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na jejím základě banka klientce zřídila běžný účet č. , č. účtu, a dále spořicí účet č. , č. účtu, . Klientce byly současně sjednány služby přímého bankovnictví; jako oprávněná osoba a uživatel byla uvedena majitelka účtu, které bylo přiděleno klientské číslo 441984, přičemž pro přímé bankovnictví měla užívat mobilní elektronický klíč a SMS na telefonním čísle , tel. číslo, . Součástí smluvních ujednání byly zejména všeobecné obchodní podmínky banky, technické podmínky, ceník, příslušné produktové podmínky a přehled úrokových sazeb. Totožnost žalované byla ověřena z cestovního dokladu (kopie dokladu).4. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla označena jako navrhovatel a navrhla bance , právnická osoba, . uzavření smlouvy o , právnická osoba, č. 3323228, na jejímž základě by jí byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, úročený pevnou úrokovou sazbou 14,99 % ročně, s RPSN 16,07 %. Úvěr by splácela ve 120měsíčních splátkách, přičemž anuitní splátka činila 3 226 Kč a spolu s pojistným ve výši 274 Kč činila celková měsíční splátka 3 500 Kč, splatná vždy k 16. dni v měsíci. Část úvěru byla určena ke splacení předchozího úvěru žalované č. APS_3065940 a zbývající část byla poskytnuta bez určení účelu. Pro případ prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení a banka byla při splnění smluvních podmínek oprávněna dosud nesplacený úvěr včetně úroků prohlásit za splatný. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky a produktové obchodní podmínky, ceníky, informace o spotřebitelském úvěru.5. Z akceptace návrhu smlouvy soud zjistil, že , právnická osoba, . dne 2. 11. 2021 přijala návrh žalované na uzavření smlouvy o , právnická osoba, č. 3323228 a úvěr ve výši 200 000 Kč se zavázala poskytnout tak, že částka 169 865 Kč bude použita na úplné splacení předchozího úvěru žalované č. 3065940 a částka 30 135 Kč bude poskytnuta žalované neúčelově. První splátka ve výši 4 212,22 Kč byla splatná dne 16. 12. 2021 a následně měla žalovaná hradit 120 pravidelných měsíčních splátek po 3 500 Kč, vždy k 16. dni v měsíci.6. Z prohlášení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že původní věřitel přistoupil dne 12. 9. 2024 k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované se splácením sjednaných splátek.7. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že banka dne 6. 1. 2025 v Praze adresovala společnosti I-Xon, a. s. písemnost ve věci označené „CBL“, kterou v reakci na žádost této společnosti zasílala údaje týkající se klientky , jméno FO, .8. Z prohlášení , právnická osoba, . ze dne 6. 1. 2025 zjistil, že úvěruschopnost , jméno FO, pro , právnická osoba, č. 2506576 byla posuzována ke dni 2. 11. 2021, přičemž klientka deklarovala příjem 60 000 Kč a měsíční splátky 8 089 Kč. Banka při posouzení dále vycházela z příjmu ve výši 64 992 Kč, měsíčních splátek podle CBCB ve výši 12 289 Kč, interních měsíčních splátek ve výši 12 296 Kč a regionálních nákladů ve výši 7 112 Kč.9. Podle listiny označené jako souhrn žádosti o úvěrový produkt žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 2. 11. 2021 uvést čistý měsíční příjem 60 000 Kč, pravidelné měsíční splátky úvěrů 8 089 Kč, úvěrové limity ve výši 120 000 Kč a nezbytné měsíční výdaje 10 000 Kč; současně uvedla, že nemá hypoteční úvěr ani úvěr ze stavebního spoření.10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti zjistil, že dne 2. 11. 2021 požádala , jméno FO, o úvěr č. 3323228 ve výši 200 000 Kč se splatností 120 měsíců. Banka při posouzení její úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů o příjmech a výdajích, z informací z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS a z interních kontrol, přičemž nezjistila negativní záznamy. Klientce byl stanoven průměrný příjem na běžném účtu ve výši 64 992 Kč a banka dospěla k závěru, že je schopna úvěr splácet, proto úvěr dne 2. 11. 2021 schválila.11. Z mimořádného výpisu z účtu č. 84040404 soud zjistil, že se jedná o účet vedený na jméno žalované u , právnická osoba, . za období od 1. 1. 2000 do 4. 1. 2025. Podle tohoto výpisu banka evidovala na účtu počáteční zůstatek 0 Kč, konečný zůstatek 54 233,51 Kč, z toho blokováno 54 233,51 Kč.12. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru Rychlá Půjčka č. 3323228 byla na základě smlouvy ze dne 25. 11. 2024 postoupena společností , právnická osoba, . společnosti I-Xon a.s. a následně smlouvou ze dne 6. 12. 2024 postoupena žalobkyni , Jméno žalobkyně, .13. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2024 a ze dne 16. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce , právnická osoba, . oznámil žalované, že pohledávku ze smlouvy o , právnická osoba, č. 3323228 postoupil společnosti I-Xon a.s.14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že společnost I-Xon a.s. postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru Rychlá Půjčka č. 3323228 od právního předchůdce , právnická osoba, . žalobkyni.15. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 a poštovního archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před zahájením soudního řízení žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a upozornila ji na možnost soudního vymáhání pohledávky.16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).18. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku dalšímu věřiteli, který ji následně postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.19. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).20. Z provedených důkazů vyplývá, že banka při posouzení schopnosti žalované splácet požadovaný úvěr vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti, případně z informací získaných z úvěrových registrů, z interních kontrol a z pohybů na běžném účtu žalované vedeném u banky. Žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem 60 000 Kč a splátky úvěrů 8 089 Kč. Banka stanovila průměrný příjem na účtu ve výši 64 992 Kč a evidovala měsíční splátky podle CBCB ve výši 12 289 Kč, interní měsíční splátky ve výši 12 296 Kč a regionální náklady ve výši 7 112 Kč. Z předložených listin však není patrné, jakým způsobem banka ověřila původ, pravidelnost a dlouhodobou udržitelnost příjmů žalované, která byla v žádosti označena jako podnikatelka, ani z jakého období a z jakých konkrétních příchozích plateb byla částka 64 992 Kč vypočtena a zda tyto platby skutečně představovaly její příjem použitelný ke splácení úvěru. Stejně tak není doloženo, jak banka zjistila skutečné pravidelné výdaje žalované a proč při posouzení pracovala s regionálními náklady 7 112 Kč, když sama žalovaná deklarovala nezbytné měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Z provedených důkazů není zřejmé ani to, zda byly vedle úvěrových závazků zjišťovány a vyhodnocovány další pravidelné výdaje žalované a zda banka porovnala veškeré její skutečné příjmy a výdaje v delším časovém období. Z těchto listin proto nelze zjistit, že by banka před poskytnutím úvěru podrobně prověřila celkovou ekonomickou situaci žalované a její schopnost hradit nově sjednané splátky po celou předpokládanou dobu 120 měsíců.21. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.22. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.23. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.24. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.25. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 73 531,59 Kč (vyplaceno celkem 200 000 Kč a vráceno 126 468,41 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.26. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.27. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.28. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.29. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.30. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).