Okresní soud v Karviné 21 C 146/2026-45 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 234 932,61 Kč s příslušenstvím představující pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 239844512 uzavřené dne 3. 8. 2021 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Podle této smlouvy byl žalovanému poskytnut účelový úvěr určený ke konsolidaci závazků ve výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 7,5 % ročně, který byl dne 3. 8. 2021 plně vyčerpán. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj závazek řádně neplnil, úvěr byl pro opakované prodlení se splácením zesplatněn ke dni 26. 9. 2024 a následně dne 3. 11. 2024 účastníci uzavřeli dohodu o splátkách, v níž žalovaný dluh uznal a zavázal se jej splácet v měsíčních splátkách po 5.000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splátkami splatnými dne 15. 3., 15. 4. a 15. 5. 2026, stal se podle žalobkyně celý zbývající dluh znovu splatným dne 28. 5. 2026. K plnění žalovaného žalobkyně v doplnění žaloby tvrdila, že žalovaný celkem splatil 165 435,80 Kč podle předložené platební historie. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřoval příjmovou a majetkovou situaci žalovaného. Vycházel zejména z žádosti o úvěr ze dne 3. 8. 2021, z potvrzení zaměstnavatele , právnická osoba, o čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši nejméně 16 009 Kč, z kontroly insolvenčního rejstříku, registrů BRKI a NRKI a z dalších interních databází. Žalobkyně tvrdila, že byly zohledněny životní náklady, náklady na bydlení a existující úvěrové zatížení žalovaného, přičemž interní splátky byly vyčísleny částkou 1 070,47 Kč měsíčně a externí splátky částkou 0 Kč. Na základě výpočtů ukazatelů MMS, DSTI a DTI dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen úvěr ve výši 300 000 Kč řádně splácet, a proto mu byl úvěr poskytnut.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 7,50 % ročně a byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120měsíčních splátkách po 3 561,05 Kč, splatných vždy k 3. dni v měsíci počínaje 3. 9. 2021, spolu s úhradou za pojištění ve výši 353 Kč měsíčně. Celková částka splatná spotřebitelem byla sjednána ve výši 429 121,52 Kč a RPSN činila 7,90 %. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo banky požadovat zákonný úrok z prodlení a při porušení smluvních povinností prohlásit dluh za ihned splatný. Úvěr byl sjednán za účelem konsolidace dřívějšího úvěru žalovaného a zčásti jako neúčelový. Součástí smluvní dokumentace byly informace o úvěru.4. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že podle evidence banky činila nesplacená jistina úvěru 226 265,54 Kč a byla v plném rozsahu po splatnosti. Úrok z prodlení činil 8 667,07 Kč a celková splatná částka 234 932,61 Kč. Roční kreditní obrat na účtu činil 10 000 Kč.5. Z listiny Upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek úvěru č. , č. účtu, , přičemž dluh činil 8 261,88 Kč. Byl vyzván k jeho úhradě do 29. 7. 2024 a upozorněn na možnost prohlášení celého úvěru za splatný.6. Z listiny Upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 26. 8. 2024 soud zjistil, že prodlení žalovaného trvalo a dluh činil 12 898,05 Kč. Žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do 6. 9. 2024 a opětovně upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.7. Z listiny Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 9. 2024 soud zjistil, že banka pro opakované porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni 26. 9. 2024. Celková dlužná částka činila 249 269,21 Kč, z toho nesplacená jistina 238 316,24 Kč, a žalovaný byl vyzván k její úhradě do 14. 10. 2024.8. Z dohody o splátkách uzavřené dne 3. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy č. 0239844512 ze dne 3.8.2021 ve výši 246 265,54 Kč co do důvodu i výše a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 11. 2024. Bylo rovněž sjednáno, že dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou tří splátek, stává se zbývající dluh splatným pátým dnem po splatnosti třetí dlužné splátky.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 239844512 byla společností , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni B2 , Jméno žalobkyně, . smlouvou ze dne 18. 9. 2025.10. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu a dokladu o odeslání soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 0239844512, která byla zesplatněna ke dni 26. 9. 2024, činila ke dni 23. 9. 2025 částku 234 932,61 Kč. Žalovaný byl vyzván k její úhradě ve lhůtě 7 dnů od data výzvy a současně upozorněn, že v případě nezaplacení bude pohledávka vymáhána soudní cestou.11. Z listiny Žádost o úvěr ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr na konsolidaci půjček ve výši 300 000 Kč, splatný ve 120měsíčních splátkách vždy k 3. dni v měsíci, a zvolil pojištění schopnosti splácet. V žádosti uvedl průměrný čistý měsíční příjem 16 009 Kč, pracovní poměr na dobu neurčitou a jako stávající závazek úvěr u žalobkyně se zůstatkem 130 641,91 Kč, který měl být konsolidací splacen. Žalovaný svým podpisem stvrdil správnost a úplnost uvedených údajů a souhlasil s jejich ověřením za účelem posouzení úvěruschopnosti.12. Z platební historie ke smlouvě o úvěru č. 0239844512 soud zjistil, že žalovanému byl dne 3. 8. 2021 poskytnut úvěr v celkové výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 7,5 % ročně. Žalovaný úvěr postupně splácel, přičemž vedle pravidelných a částečných splátek byly účtovány rovněž poplatky za pojištění a upomínky. Poslední platba před zesplatněním byla evidována dne 5. 6. 2024 ve výši 242,26 Kč. Ke dni 26. 9. 2024 evidence zachycuje zesplatnění úvěru a pohledávku ve výši 249 269,21 Kč. Po zesplatnění žalovaný provedl další úhrady, mimo jiné ve výši 3 600 Kč dne 15. 10. 2024 a následně opakovaně ve výši 5 000 Kč; jako poslední přijatou platbu evidence uvádí platbu ze dne 19. 9. 2025.13. Z listiny Potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 2. 2017 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, v pracovním poměru na dobu neurčitou, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 16 009 Kč, neměl vyživovací povinnost a nebyly mu prováděny srážky ze mzdy. Za posledních 12 měsíců dosáhl čistého příjmu celkem 141 567 Kč.14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).16. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).18. Z provedeného dokazování vyplývá, že banka jako poskytovatel úvěru sice zjistila a prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele ověřila příjem žalovaného a zabývala se jeho dosavadními úvěrovými závazky, z předložených listin však nevyplývá, že by obdobným způsobem zjistila a ověřila jeho skutečné pravidelné výdaje. V žádosti je toliko uvedeno, že ostatní nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč, ačkoli žalovaný současně uvedl, že bydlí v pronajatém bytě či domě. Není tedy zřejmé, že by banka zjistila zejména náklady žalovaného na bydlení a další běžné životní výdaje a následně je porovnala s jeho příjmem ve výši 16 009 Kč. Za této situace nebylo možné spolehlivě posoudit, jaká část příjmu žalovanému po úhradě nezbytných výdajů skutečně zbývala ke splácení úvěru. Takový postup požadavku na posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání jeho příjmů a výdajů podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru neodpovídá.19. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.20. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.21. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.22. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 134 564,20 Kč (vyplaceno celkem 300 000 Kč a vráceno 165 435,80 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.23. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.24. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.25. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.26. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.27. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.28. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 9 051 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 11 314 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 2 263 Kč.29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).