Okresní soud v Karviné 21 C 166/2026-33 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně , Anonymizováno, , Jméno žalobkyně, . (dříve , právnická osoba, ) se po žalovaném , Jméno žalovaného, domáhala zaplacení částky celkem 31 310 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 860 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tvrzením, že dne 28. 5. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedená částka byla dne 28. 5. 2024 jednorázově převedena na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 28. 6. 2024 a ke dni 30. 8. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru. K úhradě tak měla zbývat jistina ve výši 20 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů získaných prostřednictvím systému Kontomatik. Po vyhodnocení dat měly být zjištěny měsíční příjmy žalovaného ve výši 23 500 Kč a měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč. Současně měly být prověřovány údaje v registrech CRIF (NRKI, BRKI, REPI), SOLUS, TELCO SCORE, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných občanských průkazů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrzení o schválení úvěru soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 28. 5. 2024 uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.cerditon.cz smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně (pod názvem , právnická osoba, , IČO , IČO, ) zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 20 000 Kč. Úroková míra byla sjednána měsíční (40 % p. m.). Výše první minimální platby byla v potvrzení o schválení úvěru stanovena na 8 131,14 Kč se splatností do 28. 6. 2024. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie osobních dokladů (kopie občanského průkazu a řidičského průkazu). Součástí smluvní dokumentace byl sazebník poplatků.4. Z výstupu systému Kontomatik – příjmy a výdaje soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici přehled transakcí na běžném účtu žalovaného za období od 3. 4. 2023 do 28. 5. 2024.5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 28. 5. 2024 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, převedla žalobkyně částku 20 000 Kč prostřednictvím platební brány ThePay.6. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 30. 8. 2024 a potvrzení o jeho odeslání soud zjistil, že žalobkyně považovala celý úvěr za zesplatněný ke dni 30. 8. 2024.7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 3. 2025 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z podacího archu soud zjistil, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 12. 3. 2025.8. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).10. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).11. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených podkladů nevyplývá, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalobkyně do výpočtu měsíčního příjmu žalovaného a jeho měsíčních výdajů zahrnula, jakým způsobem jednotlivé transakce hodnotila; zda byly zohledněny všechny pravidelné závazky žalovaného, jaká byla jejich výše ani jaké konkrétní výsledky přinesla kontrola jednotlivých registrů, resp. ani nedoložila, zda byla skutečně kontrola v dostupných registrech provedena. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.12. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.13. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.14. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.15. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 20 000 Kč (vyplaceno celkem 20 000 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.16. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.17. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.18. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.19. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.20. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 370 Kč, přičemž tato částka představuje 10,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 253 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 310 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. celkem 370,41 Kč a po zaokrouhlení 370 Kč.