Okresní soud v Karviné 21 C 168/2026-39 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 533,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 991 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 20. 6. 2023 uzavřela původní věřitelka , právnická osoba, . se žalovanou , Jméno žalované, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 33023912, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně z úvěru čerpala celkem 15 991 Kč, přičemž tato částka byla dne 20. 6. 2023 uhrazena přímo obchodníkovi , právnická osoba, . jako kupní cena mobilního telefonu. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, tedy celkem zaplatila 0 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované. Původní věřitel měl ověřit její totožnost prostřednictvím občanského průkazu č. 215082435, provést interní analýzu klientských údajů, prověřit žalovanou v registru SOLUS a vycházet z údajů sdělených žalovanou, podle nichž činil její čistý měsíční příjem 22 000 Kč, náklady na bydlení 0 Kč, přičemž byla svobodná. Měsíční splátka nového úvěru měla činit 1 664 Kč včetně pojištění a další splátky úvěrů měly dosahovat 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávku získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025 s původním věřitelem.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Codfidis pay č. 33023912 ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru s počátečním úvěrovým limitem 20 000 Kč. První čerpání bylo sjednáno ve výši 15 991 Kč na nákup mobilního telefonu u prodejce , právnická osoba, . Úvěr měl být žalovanou splácen v 11 měsíčních splátkách po 1 664 Kč včetně pojistného (součástí smluvního vztahu bylo pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným 80 Kč), splatných vždy k 15. dni v měsíci, s první splátkou splatnou dne 15. 7. 2023, při úrokové sazbě 19,48 % ročně.4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že při posouzení úvěruschopnosti byly evidovány údaje o čistém měsíčním příjmu žalované ve výši 22 000 Kč, nákladech na bydlení ve výši 0 Kč, údaj o rodinném stavu „svobodná“, měsíční splátce poskytovaného úvěru 1 664 Kč včetně pojištění a dalších měsíčních úvěrových splátkách ve výši 2 000 Kč. Součástí podkladů bylo také prověření registru SOLUS a kontrola občanského průkazu č. , hodnota, , platného do 10. 11. 2032.5. Z oznámení o odchozí platbě ze dne 20. 6. 2023 a údaje o subjektech DPH soud zjistil, že částka 15 991 Kč byla odeslána ze strany , právnická osoba, . na účet č. , č. účtu, vedený pro společnost , právnická osoba, ., pod variabilním symbolem 33023912.6. Z rozkladu splátek (výpisu) soud zjistil, že z úvěrového rámce bylo čerpáno celkem 15 991 Kč a že na pohledávku nebyla zaevidována žádná úhrada ze strany žalované.7. Z odstoupení od smlouvy ze dne 2. 10. 2023 a podacího archu ze dne 4. 10. 2023 soud zjistil, že původní věřitel od smlouvy odstoupil, neboť žalovaná byla v prodlení delším než 3 měsíce.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a související přílohy soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní , Jméno žalobkyně, . byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovanou. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni v dopise adresovaném žalované. (Oznámení o postoupení pohledávky).9. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 1. 2026 a sledování zásilek online soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k dobrovolnému zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.10. Na základě těchto dílčích zjištění učinil soud následující skutkový závěr ve věci samé: Dne 20. 6. 2023 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s limitem 20 000 Kč. Z poskytnutého úvěru bylo vyčerpáno 15 991 Kč, které byly uhrazeny obchodníkovi , právnická osoba, . jako kupní cena mobilního telefonu. Žalovaná na úvěr neuhradila žádnou částku. Původní věřitel od smlouvy odstoupil s účinností ke dni 1. 11. 2023 a pohledávka byla následně dne 28. 5. 2025 postoupena žalobkyni.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).14. Z provedených důkazů vyplývá pouze to, že věřitel vycházel z údajů o čistém měsíčním příjmu 22 000 Kč, nákladech na bydlení 0 Kč, rodinném stavu žalované, z informace o dalších úvěrových splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, z prověření registru SOLUS a z interního hodnocení klientských dat. Nebyly však doloženy konkrétní podklady, z nichž by bylo možné ověřit skutečnou výši příjmů žalované, jejich zdroj a stabilitu, ani podklady pro tvrzené výdaje či další závazky. Předložena nebyla ani konkrétní data z registrů, výstupy z interního scoringu nebo dokumenty zachycující způsob vyhodnocení zjištěných údajů. Z listin tak nelze zjistit, z jakých konkrétních ověřených podkladů věřitel při posouzení úvěruschopnosti vycházel a jakým způsobem získané informace hodnotil.15. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.18. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.19. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 15 991 Kč (vyplaceno celkem 15 991 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.20. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.21. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.22. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.23. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 666 Kč, přičemž tato částka představuje 63,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,86 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 533,38 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, tj. celkem 1 666,28 Kč a po zaokrouhlení 1 666 Kč.