Okresní soud v Karviné 21 C 170/2026-47 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkem 296 059,21 Kč s příslušenstvím, sestávající ze dvou samostatných pohledávek z revolvingových úvěrů. První nárok vyplýval ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7403255958, uzavřené dne 25. 3. 2024. Žalobkyně tvrdila, že byl sjednán úvěrový rámec 173 000 Kč, žalovaná v průběhu trvání smlouvy vyčerpala 179 040,21 Kč a uhradila 20 056 Kč. Po zesplatnění úvěru ke dni 11. 12. 2025 žalobkyně evidovala pohledávku ve výši 175 328,79 Kč, tvořenou zejména neuhrazenou jistinou 171 446,79 Kč, dlužným pojistným 1 182 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč a smluvními pokutami 1 500 Kč. Druhý nárok vyplýval ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7111179113, uzavřené dne 23. 11. 2021. Žalobkyně tvrdila, že sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč, žalovaná celkem vyčerpala 486 021,20 Kč a uhradila 456 651,01 Kč. Po zesplatnění úvěru ke dni 11. 12. 2025 žalobkyně evidovala pohledávku ve výši 120 730,42 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 117 126,75 Kč, poplatků 156 Kč, pojistného 1 047,67 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením obou smluv prováděla výpočet MLS (maximální limit měsíční splátky), kontrolu v registrech a databázích a vyhodnocení kreditního skóre. U smlouvy č. 7111179113 uváděla prověření v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž v NRKI byla žalovaná nalezena s pozitivním vyhodnocením, v registrech CEE a ISIR nikoli. U smlouvy č. 7403255958 uváděla prověření v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž v SOLUS nebyl zjištěn závazek po splatnosti, v NRKI byla žalovaná nalezena s pozitivním vyhodnocením a v CEE nikoli. Dále tvrdila, že při navýšení rámce u smlouvy č. 7403255958 znovu provedla výpočet MLS a vyžádala si výplatní pásku za období 03/2025, z níž měl vyplývat příjem 47 552 Kč, přičemž do výpočtu MLS byl započten příjem 35 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z úvěrové smlouvy č. 7111179113 – Šikovný účet soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 23. 11. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 7111179113 s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Výše pravidelné splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky. Současně žalovaná čerpala podle této smlouvy úvěr ve výši 7 990 Kč na nákup černé techniky – televize, který se zavázala vrátit ve 24 splátkách po 419 Kč, tedy celkem 10 056 Kč. Smlouvu uzavřela prostřednictvím prodejce , právnická osoba, . Součástí smluvní dokumentace byly úvěrové podmínky.4. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 7111179113 soud zjistil, že žalovaná za dobu trvání úvěrového vztahu vyčerpala celkem 486 021,20 Kč a na úvěr uhradila 456 651,01 Kč.5. Z opisu výpisů proplacení smlouvy ke smlouvě č. 7111179113 soud zjistil, že dne 23. 11. 2021 byla financována koupě zboží v hodnotě 7 990 Kč pro prodejce , právnická osoba, .. Dne 2. 3. 2024 bylo financováno zboží ve výši 2 175 Kč u prodejce www.ispace.cz. Dále docházelo k převodům finančních prostředků na účty žalované, zejména na účet č. , č. účtu, , v částkách od 300 Kč do 17 800 Kč, a k řadě dalších čerpání v období od srpna 2022 do července 2025.6. Z opisu výpisu karetních transakcí ke smlouvě č. 7111179113 soud zjistil, že žalované byla dne 12. 7. 2022 vydána platební karta a prostřednictvím karty či mobilního telefonu realizovala transakce, mimo jiné ve výši 13 100 Kč u obchodníka JYSK dne 12. 7. 2022, dále platby u obchodníků Lidl, Hruška, BS Potraviny, Minimarket Ferda, Teta Drogerie a dalších v období od roku 2024 do roku 2025.7. Z přehledu úhrad ke smlouvě č. 7111179113 soud zjistil, že žalovaná hradila splátky od 15. 12. 2021 do 19. 9. 2025, a to jednotlivými platbami v částkách od 100 Kč do 26 034,83 Kč. Celková výše úhrad činila 456 651,01 Kč.8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2025 a podacího lístku ze dne 12. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru ze smlouvy č. 7111179113.9. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně při poskytování úvěru č. 7111179113 vycházela z údajů o žalované, tedy příjmu ve výši 26 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti 15 000 Kč; dále že žalovaná bydlí v podnájmu, je svobodná a nemá žádné děti. Dne 23. 11. 2021 žalobkyně lustrovala žalovanou v externích registrech zejména SOLUS, NRKI, CEE.10. Z listiny označené jako ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet MLS žalované a domácnosti žalované pro smlouvu č. 7111179113, vycházela z příjmu žalované 26 000 Kč životního minima 3 860 Kč, splátek jiným společnostem 0 Kč, splátek žalobkyni 0 Kč a dospěla k závěru, že žalované zbývá částka 20 940 Kč. Dále zohlednila příjmy a výdaje domácnosti žalované a vypočetla zbývající částku domácnosti 34 800 Kč.11. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně při poskytování úvěru č. 7403255958 vycházela z údajů o žalované, tedy příjmu ve výši 30 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 29 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti 34 000 Kč; dále že žalovaná bydlí v podnájmu, je vdaná a má dvě děti. Dne 25. 3. 2024 žalobkyně lustrovala žalovanou v externích registrech zejména SOLUS, NRKI, CEE.12. Z listiny označené jako ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet MLS žalované a domácnosti žalované pro smlouvu č. 7403255958, vycházela z příjmu žalované 30 000 Kč životního minima 7 520 Kč, splátek jiným společnostem 3 650 Kč, splátek žalobkyni 4 800 Kč a dospěla k závěru, že žalované zbývá částka 13 674 Kč. Dále zohlednila příjmy a výdaje domácnosti žalované a vypočetla zbývající částku domácnosti 20 134 Kč.13. Z úvěrové smlouvy Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. 7403255958 soud zjistil, že dne 25. 3. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 7403255958. Úvěrový rámec činil 10 000 Kč a měsíční splátka byla stanovena na 2,559 % z úvěrového rámce. Součástí smluvní dokumentace byly úvěrové podmínky. Z dodatku k úvěrové smlouvě č. 7403255958 ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že výše úvěrového rámce byla zvýšena na částku 173 000 Kč a výše minimální splátky tak činila 4 427 Kč.14. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 7403255958 soud zjistil, že žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpala celkem 179 040,21 Kč a uhradila 20 056 Kč.15. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2025 a podacího lístku ze dne 12. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru ze smlouvy č. 7403255958.16. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ke smlouvě č. 7403255958 soud zjistil, že finanční prostředky byly čerpány převody na účet č. , č. účtu, , a to například dne 25. 3. 2024 částka 10 000 Kč, dne 21. 8. 2024 částka 15 000 Kč, dne 12. 5. 2025 částka 20 000 Kč, dne 2. 6. 2025 částka 20 000 Kč, dne 3. 6. 2025 částka 18 000 Kč, a dalšími převody v období do 14. 7. 2025.17. Z opisu výpisu karetních transakcí ke smlouvě č. 7403255958 soud zjistil, že žalované byla dne 29. 9. 2024 vydána platební karta. Následně byly uskutečněny zejména transakce dne 29. 9. 2024 ve výši 594,51 Kč a 45,70 Kč, dne 30. 9. 2024 ve výši 113,80 Kč, dne 25. 2. 2025 ve výši 186,20 Kč a dne 31. 3. 2025 ve výši 30 Kč.18. Z přehledu úhrad ke smlouvě č. 7403255958 soud zjistil, že žalovaná uhradila v období od 11. 4. 2024 do 19. 9. 2025 jednotlivé splátky v částkách od 256 Kč do 4 427 Kč, přičemž celková výše úhrad činila 20 056 Kč.19. Z výplatní pásky za období 03/2025 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, a za období 03/2025 jí byl vyplacen příjem ve výši 47 552 Kč.20. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 1. 2026 a podacího archu ez dne 30. 1. 2026 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. č. 7403255958 a smlouvy č. 7111179113 a k jejich dobrovolnému splnění před podáním žaloby.21. Soud učinil ve věci samé tento skutkový závěr: Žalovaná uzavřela se žalobkyní dvě smlouvy o revolvingovém úvěru, a to dne 23. 11. 2021 pod č. 7111179113 a dne 25. 3. 2024 pod č. 7403255958. Na základě těchto smluv čerpala finanční prostředky celkem ve výši 486 021,20 Kč a 179 040,21 Kč, přičemž na první smlouvu uhradila 456 651,01 Kč a na druhou smlouvu 20 056 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně lustrovala žalovanou v příslušných registrech. Ohledně příjmů a výdajů žalované vycházela z údajů sdělených žalovanou při uzavření smlouvy.22. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Současně se jednalo o smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).24. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).25. Z provedených důkazů nevyplývá konkrétní a ověřitelný skutkový podklad, z něhož by bylo možné zjistit skutečnou ekonomickou situaci žalované v době uzavření obou úvěrových smluv. Z listin je patrné pouze tvrzení žalobkyně o využití registrů, výpočtu MLS a scoringových modelů. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou o svých příjmech a výdajích a dále o příjmech a výdajích domácnosti; tyto údaje však nebyly nijak doloženy ke dni uzavření smlouvy č. 7111179113 i ke dni uzavření smlouvy č. 7403255958. U smlouvy č. 7403255958 byla doložena pouze výplatní páska za období 03/2025, tedy z doby přibližně jednoho roku po uzavření smlouvy. Tyto údaje nevypovídají o finanční situaci žalované v době uzavření smlouvy dne 25. 3. 2024.26. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.27. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.28. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 188 354,40 Kč (tj. 158 984,21 Kč + 29 370,19 Kč, neboť z úvěrové smlouvy č. 7403255958 bylo vyplaceno celkem 179 040,21 Kč a vráceno 20 056 Kč; a z úvěrové smlouvy č. 7111179113 bylo vyplaceno 486 021,20 Kč a vráceno 456 651,01 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.29. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.30. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.31. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.32. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.33. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).