21 C 93/2026-38 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 252,49 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 511,63 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 502,70 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odvozovala ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou účastnice uzavřely dne 10. 6. 2025 distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy měla žalobkyně jako poskytovatel úvěru poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 22 700 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 10. 6. 2025 vyčerpala z úvěrového rámce částku 10 000 Kč, která byla bezhotovostně převedena na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Současně uvedla, že si žalovaná při sjednání úvěru zvolila doplňkové služby „Klidné spaní“, „Presto“ a informační SMS servis. Podle žaloby žalovaná nesplnila své povinnosti řádně splácet sjednané denní splátky, žalobkyně proto smlouvu dne 9. 10. 2025 vypověděla a od následujícího dne považovala celý dluh za splatný. Tvrdila, že ke dni podání žaloby nebyla uhrazena žádná část poskytnutého úvěru. Ve svém následném vyjádření výslovně uvedla, že žalovaná z poskytnuté částky 10 000 Kč neuhradila ničeho.2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zjišťovala údaje o počtu členů domácnosti, počtu příjmových členů domácnosti, pravidelných měsíčních výdajích a příjmech žalované. Dále provedla ověření údajů prostřednictvím služby AISP (Account Information , právnická osoba, ), přičemž za ověřený čistý měsíční příjem žalované označila částku 25 000 Kč. Současně provedla lustrace v registrech, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky exponovaných osob, katastrálním registru a dalších interních databázích. Podle tvrzení žalobkyně byly tyto kontroly provedeny dne 10. 6. 2025 a jejich výsledky vedly k závěru, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti provedla podle své interní metodiky schválené Českou národní bankou a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, soud zjistil, že dne 10. 6. 2025 byla mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Na jejím základě byl žalované sjednán úvěrový rámec až do výše 22 700 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla stanovena na den 10. 7. 2025 a konec kreditového rámce na den 2. 12. 2026. Žalovaná si současně zvolila doplňkové služby „Klidné spaní“ za poplatek 109,85 Kč, „Presto“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,85 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a všeobecné obchodní podmínky.5. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že dne 10. 6. 2025 byla žalované z úvěrového rámce vyplacena částka 10 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , což bylo zjištěno i ze sdělení , právnická osoba, ze dne 14. 4. 2026 (čl. 17).6. Z listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti a z tvrzení žalobkyně doložených v průběhu řízení soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala údaje o poměrech žalované. Žalovaná uvedla, že počet členů domácnosti činí 4, počtu členů domácnosti s příjmem rovněž 4, pravidelných měsíčních výdaje na bydlení činí 5 000 Kč a další nebytné výdaje 2 500 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč, čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činí 30 000 Kč a ověřený čistých měsíční příjem žalované činí 13 169 Kč. Disponibilní příjem tak činil 7 300 Kč a posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.7. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že příjem žalované byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 13 169 Kč.8. Z předložené dokumentace k posouzení úvěruschopnosti soud dále zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti využila údaje získané prostřednictvím služby AISP (Account Information , právnická osoba, ), přičemž k ověření bankovního účtu a příjmů žalované použila služby společnosti Kontomatik na základě souhlasu žalované se zpracováním osobních údajů.9. Z e-mailu o ukončení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 10. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek, přičemž za den splatnosti celého dluhu označila den 10. 10. 2025.10. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před zahájením soudního řízení. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila zjištění výše příjmu žalované. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že poskytovatel úvěru ověřil žalovanou uváděné měsíční výdaje, či prováděl lustraci v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.15. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.18. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.19. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 10 000 Kč (vyplaceno celkem 10 000 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.20. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z p