Okresní soud v Karviné 24 C 103/2026-18 – Smlouva o zápůjčce

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 840 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 5. 8. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč bezhotovostní platbou na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 3 840 Kč do 8. 1. 2025. Žalovaná částka se skládala z jistiny úvěru a kapitalizovaného úroku. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedené platbě a sdělení , banka, . ze dne 3. 7. 2026 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 8. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč za úrok ve výši 1,2 % denně. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit žalobkyni do 25. 8. 2025 částku 19 840 Kč. Částku 16 000 Kč žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 5. 8. 2025 prostřednictvím platební brány , Anonymizováno, .4. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2026 s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2025 ve výši 22 140,18 Kč (včetně sankcí a nákladů).5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 8. 2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne částku 16 000 Kč. Tuto částku navýšenou o úrok ve výši 3 840 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 25. 8. 2025. Soud smlouvu po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a tato skutečnost ani nevyplynula z předložených důkazů. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc, v případě, že by soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, hodnocena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud smlouvu skutečně vyhodnotil jako neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, z níž žalovaný nevrátil ničeho, je žalovaný v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinen vrátit žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 16 000 Kč.6. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.7. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.8. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 6 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 815 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, částku 2 815 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 74 % (přičemž soud vycházel z hodnoty sporu vč. požadovaného úrokového příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. z částky 21 549 Kč). Odečtením neúspěchu (26 %) od úspěchu vzniklo žalobkyni právo na náhradu 48 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 1 351 Kč.