Okresní soud v Karviné 24 C 112/2026-26 – Smlouva o úvěru

Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 14 628,61 Kč, částky 14.628,61 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 5. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, Tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se zavázal splatit spolu se sjednanými úroky a dalšími smluvními platbami v 52 týdenních splátkách, přičemž konečná splatnost úvěru byla sjednána na den 30. 4. 2024. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, uhradil pouze část dlužné částky, naposledy dne 14. 7. 2023, a ke dni postoupení pohledávky tak žalobkyně evidovala dluh sestávající z neuhrazené jistiny, poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni, která svou aktivní věcnou legitimaci dovozovala z tohoto postoupení. Vedle jistiny ve výši 14 628,61 Kč žalobkyně uplatnila též kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 530,03 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 339,30 Kč, dále smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 6 064,56 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky a za stejné období. Současně požadovala náhradu nákladů řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby ze dne 29. 7. 2026 soud z důvodu částečného plnění žalovaného na předmětný dluh řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 064,56 Kč, částky 5 064,05 Kč, částky 1 339,30 Kč, jakožto kapitalizovaného zákonný úroku z prodlení do 21. 10. 2025, částky 1 530,03 Kč, jakožto části kapitalizovaného úroku do 21. 10. 2025, částky 626,17 Kč, jakožto vyčísleného zákonného úroku z prodlení od 22. 10. 2025 do 30. 6. 2026, částky 4,89 Kč, jakožto vyčísleného úroku od 22. 10. 2025 do 30. 6. 2026 zákonného úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 064,56 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 6 064,56 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zastavil (výrok I. rozsudku). Ke dni rozhodování soudu tak předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3 500 Kč coby smluvní pokuty a částky 621,28 Kč coby kapitalizovaného úroku do 30. 6. 2026.4. Podáním ze dne 30. 7. 2026 pak žalobkyně doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy.5. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů k žalobě přiložených a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2023 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti, které se žalovaný zavázal vrátit i s dohodnutými poplatky ve výši 6 379 Kč formou 52 týdenních splátek.8. Ze zákaznické karty ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 20 000 Kč na vybavení domácnosti. Uvedl, že je zaměstnán jako strojmistr u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 964 Kč, další příjem domácnosti měl činit 61 968 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné další úvěry a že jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně měl předložit pracovní smlouvu a výpisy z účtu za měsíce březen a duben 2023, přitom je ve formuláři uvedeno, že žalovaný bankovní účet nevlastní.9. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že zaměstnavatelem žalovaného je skutečně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou do 30. 11. 2023. Ze smlouvy nevyplývá výše měsíční mzdy a není k ní přiložen ani mzdový výměr.10. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 2 950 Kč.11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 uzavřenou mezi , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným (příloha č. , hodnota, , str. 24, poř. č. , hodnota, ) byla postoupena na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 21. 10. 2025 odeslaným dne 21. 11. 2025.12. Výzvou ze dne 16. 1. 2026, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávek do 31. 1. 2026.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).17. Po provedeném dokazování nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Karta zákazníka předložená žalobkyní obsahující údaj o příjmu a údaj o odhadovaných měsíčních výdajích sama o sobě neprokazuje skutečné příjmy žalovaného a skutečné výdaje žalovaného na živobytí. Bankovní účty, které měly prokazovat výši příjmů žalovaného a snad i jeho pravidelné měsíční výdaje žalobkyně nedoložila. Doložila toliko pracovní smlouvu žalovaného uzavřenou se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, z níž nevyplývá výše mzdy žalovaného, navíc byla uzavřena na dobu určitou, do 30. 11. 2023. Doklady k pravidelným měsíčním výdajům žalovaného žalobkyně nedoložila.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně by takto měla nárok, aby jí žalovaný zaplatil částku 4 050 Kč jako rozdíl mezi načerpanou částkou 7 000 Kč a splacenou částkou 2 950 Kč. Jelikož však žalovaný ještě před rozhodnutím soudu žalobkyni dobrovolně uhradil částku 14 629 Kč, soud ve zbývající části, tj. aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč a částku 621,28 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět poté, co žalovaný po zahájení řízení uhradil částku 14 629 Kč. Sama tato úhrada však neznamená, že žaloba byla v rozsahu uhrazeného plnění podána důvodně. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 tohoto zákona. Následkem neplatnosti smlouvy je povinnost žalovaného vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem; žalobkyni proto nevznikl nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu ani úroky z prodlení z takto uplatněných smluvních plnění. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina 7 000 Kč a před podáním žaloby již uhradil 2 950 Kč, činil případný důvodný nárok žalobkyně nanejvýš 4 050 Kč. Žalobkyně však uplatnila jistinu, poplatky, smluvní pokutu a kapitalizované příslušenství v podstatně vyšším rozsahu. Ve vztahu k uplatněnému peněžitému nároku tak její úspěch nedosahuje ani poloviny; při porovnání s částkou 14 628,61 Kč činí přibližně 27,7 %, při zahrnutí kapitalizovaného příslušenství jen přibližně 23,1 %. Úhrada žalovaného provedená po zahájení řízení nemůže zhojit neplatnost smlouvy ani dodatečně založit důvodnost nároku žalobkyně. Nejsou proto splněny podmínky § 146 odst. 2 občanského soudního řádu pro přiznání nákladů žalobkyni. S ohledem na převažující neúspěch žalobkyně soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.