Okresní soud v Karviné 24 C 126/2026-24 – Smlouva o úvěru

Žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 20 035,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 740,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 454,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 781,02 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, úrok 8 % ročně z částky 8 384,54 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila že mezi její právním předchůdkyní, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne 18. 7. 2024 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 16 730 Kč, jež představuje součet poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2025. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1 195 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.2. Podáním ze dne 3. 8. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy a doložila k nim důkazy.3. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2024 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, které se žalovaná zavázala vrátit i s dohodnutými poplatky formou 14 měsíčních splátek.5. Z oznámení Úřadu práce ČR o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 4. 4. 2024 soud zjistil, že žalované byl zvýšen rodičovský příspěvek na částku 10 000 Kč od 1. 4. 2024.6. Z oznámení Úřadu práce ČR o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalované byl přiznán přídavek na dítě ve výši 830 Kč od 1. 3. 2023.7. Z poštovních poukázek ze dne 14. 5. 2024, ze dne 12. 6. 2024 a ze dne 12. 7. 2024 soud zjistil, že žalované skutečně pobírala dávky státní sociální podpory v celkové výši 10 830 Kč.8. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr 10 000 Kč, že je na mateřské dovolené, že její příjem činí 10 830 Kč, za bydlení hradí 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží měsíčně 7 960 Kč a že měsíční splátky stávajících půjček činí 500 Kč měsíčně. Použitelný měsíční příjem tedy činil 1 370 Kč. Žalovaná bydlí u rodičů, je svobodná, má jedno dítě. Splácí jednu půjčku u společnosti Provident, kdy jí zbývá doplatit 6 000 Kč.9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 uzavřenou mezi , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou (příloha č. 1, str. , Anonymizováno, , poř. č. , anonymizováno, ) byla postoupena na žalobkyni. O tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 1. 2026.10. Výzvou ze dne 9. 3. 2026, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě pohledávek do 24. 3. 2026. Výzva obsahovala i informaci o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).15. Po provedeném dokazování nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaná sice žalobkyni doložila své příjmy ve výši 10 830 Kč měsíčně, které je plynuly z dávek státní sociální podpory v podobě rodičovského příspěvku a přídavku na dítě, avšak pokud jde o výdaje žalované, pak tyto žalobkyně nezkoumala vůbec, když se spokojila toliko s ničím nepodloženými tvrzeními žalované o výdajích na bydlení, dopravu a jídlo. Žádost o úvěr předložená žalobkyní obsahující údaj o příjmech a údaj o odhadovaných měsíčních výdajích sama o sobě neprokazuje skutečné výdaje žalované na živobytí. Navíc zjištěný volný příjem ve výši 1 370 Kč v porovnání se splátkou úvěru ve výši 1 195 Kč neskýtá příliš prostoru pro jakýkoliv mimořádný výdaj žalované a značil tak velkou šanci, že žalované na měsíční splátku úvěru nezbude dost financí.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 7 805 Kč (90 000 Kč – 1 195 Kč).17. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).18. Ve zbytku soud žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 230,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 740,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 454,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 781,02 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, úrok 8 % ročně z částky 8 384,54 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, výrokem II. zamítl.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.20. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobkyni soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 000 Kč, uhrazeno bylo 800 Kč, zbývá doplatit 200 Kč.