Okresní soud v Karviné 24 C 130/2026-70 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 165 320 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 460 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do 16. 2. 2026 ve výši 2 654,96 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 142 190 Kč ve výši 11,5 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení, pohledávku ve výši 23 130,31 Kč, úrok ve výši 68,35 % ročně z částky 127 476,57 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 5 576,64 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 127 476,57 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 476 236,80 Kč s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 26. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 135 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 268 Kč od 17. 12. 2024 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr od října 2025 přestal splácet, celkem uhradil jen 9 splátek z plánovaných 48. Žalobkyně proto ke dni 21. 12. 2025 úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný uhradil ještě jednu splátku. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 140 792,66 Kč, smluvních pokut za prodlení se dvěma splátkami ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 23 130,31 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 149 062,66 Kč od 23. 12. 2025 do 16. 2. 2026 ve výši 8 347,36 Kč a ve výši 0,1 % z částky 140 792,66 Kč od 17. 2. 2026 do 1. 6. 2026. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 68,35 % ročně z částky 127 476,57 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026. 2026 a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 127 476,57 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení.2. Podáním ze dne 30. 6. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.3. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nařízenému na 12. 8. 2026 nedostavil, soud proto věc v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2024, vč. dodatku č. 1, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře a z informace pro klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 135 000 Kč žalovanému, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 268 Kč od 17. 12. 2024 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 135 000 Kč, má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 26. 11. 2024.5. Z hodnocení klienta z 26. 11. 2024 soud zjistil, že ke smlouvě č. , hodnota, žalobkyně eviduje k žalovanému následující údaje. Žalovaný má příjem 32 409 Kč měsíčně, nežije s manželkou/partnerkou ve společné domácnosti, životní minimum 4 860 Kč, výdaj na bydlení 5 413 Kč měsíčně, splátky 3 062 Kč, rezerva 1 000 Kč měsíčně. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., je rozvedený, má vlastní bydlení.6. Z karty klienta ke smlouvě č. , hodnota, z 1. 6. 2026 soud zjistil, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 11 splátek ve celkové výši 90 970 Kč, na úhradu 11. a 12. splátky mu byly zaslány upomínky.7. Z výpisů z registru NRKI a z částečných výpisů z účtu žalovaného za období měsíců srpen 2024 až listopad 2024 soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 31 400 Kč, který žalovanému plynul z pracovního poměru u , právnická osoba, . Ke dni 26. 11. 2024 měl žalovaný v Nebankovním registru klientských informací evidovány závazky ve výši 312 806 Kč.8. Z výzev ze dne 18. 11. 2025 a ze dne 18. 12. 2025 a z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nejprve 11. a 12. splátky a následně 13. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.9. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 11. 5. 2026 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 142 190 Kč s příslušenstvím.10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 135 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 268 Kč od 17. 12. 2024 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., kde si měsíčně vydělal kolem 31 000 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalovaného. Žalobkyně však nikterak netvrdila a neprokázala, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, sice uvedla, jaké má žalovaný výdaje spojené s bydlením, ale tuto informaci si nikterak neověřila. Ke dni 26. 11. 2024 měl žalovaný v Nebankovním registru klientských informací evidovány závazky ve výši 312 806 Kč. Pokud žalobkyně zjistila, že v registru NRKI jsou u žalovaného evidovány závazky ve výši přesahující 300 000 Kč, nikterak tuto informaci stran posouzení úvěruschopnosti nezhodnotila. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalovaného nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 135 000 Kč, na které žalovaný uhradil 11 splátek, tj. celkem 90 970 Kč. Žalovaný je tak povinen rozdíl mezi načerpanou částkou a vrácenou částkou a v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni, a to ve lhůtě k plnění stanovené tímto rozsudkem. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).12. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 030 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při stanovení procesního úspěchu soud vycházel z jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.