Okresní soud v Karviné 24 C 134/2026-11 – Smlouva o zápůjčce

Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 170 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 26. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla ve dnech 26. 6. 2025 a 19. 9. 2025 žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 23 000 Kč, které žalovaný obdržel zasláním na svůj účet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr s úrokem ve výši 9 170 Kč do 22. 11. 2025. Žalovaná částka se tak skládala z jistiny úvěru a smluvního úroku. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 19. 9. 2025, výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 10. 2024, ze dne 26. 6. 2025 a ze dne 19. 9. 2025, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 6. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, resp. celkem 23 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni maximálně ve 12 měsíčních splátkách, když výše minimální měsíční splátky měla činit 5 % výše jistiny spolu s úrokem přirostlým za předchozích 30 dnů .Úroková sazba byla sjednána ve výši 279.83 % ročně. Částku 11 000 Kč, respektive částku 23 000 Kč, žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 26. 6. 2024 a dne 19. 9. 2024 bankovním převodem.4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2026 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně (společností , právnická osoba, ) za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že o tomto postoupení byl žalovaný informován.5. Z výzvy k úhradě ze dne 2. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně úvěr z důvodu neuhrazení dlužných splátek zesplatnila ke dni 2. 11. 2025.6. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2026 s podacím lístkem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2024 ve výši 39 766,12 Kč (včetně sankcí a nákladů).7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 6. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne částku 11 000 Kč a dne 19. 9. 2024 dodatek k této smlouvě, na jehož podkladě vyplatila žalobkyně žalovanému téhož dne 12 000 Kč. Tyto částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni maximálně ve 12 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 279.83 % ročně. Soud smlouvu po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc, v případě, že by soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, hodnocena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud smlouvu skutečně vyhodnotil jako neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 23 000 Kč, z níž žalovaný nevrátil ničeho, je žalovaný v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinen vrátit žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 23 000 Kč.8. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně (s přihlédnutím k požadované jistině a požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 35 059 Kč) 66 % a její neúspěch 34 %. Ve výši rozdílu (32 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.10. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 2 100 Kč (3 x 700 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 6 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů činí 2 400 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně soudního poplatku ve výši 1 609 Kč, částku 4 009 Kč. Z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 32 % činí částku 1 283 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobkyně.11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Žalovaný v řízení netvrdil nic o tom, že by nebyl v běžné pariční lhůtě schopen žalobkyni přiznanou částku zaplatit.12. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobkyni soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 609 Kč, uhrazeno bylo 1 287 Kč, zbývá doplatit 322 Kč.