Okresní soud v Karviné 24 C 135/2026-84 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 047 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 877 Kč ve výši 11,5 % ročně od 30. 12. 2025 do zaplacení, částku ve výši 3 170,09 Kč, úrok ve výši 74 % ročně z částky 16 682,23 Kč od 30. 12. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 722,70 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 16 682,23 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 12. 2025 dosáhne částky 82 828,80 Kč s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 2. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 438 Kč od 22. 3. 2023 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 74 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr od prosince 2025 přestal splácet, celkem uhradil jen 23 splátek z plánovaných 48. Žalobkyně proto ke dni 28. 12. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 19 689,14 Kč, smluvních pokut za prodlení se 12 splátkami ve výši 5 988 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 5 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 170,09 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 19 689,14 Kč od 30. 12. 2025 do 8. 6. 2026. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 74 % ročně z částky 16 682,23 Kč od 30. 12. 2025 do 20. 1. 2026 a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 16 682,23 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.2. Podáním ze dne 7. 7. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.3. Žalovaný u jednání dne 12. 8. 2026 uvedl, že předmětnou smlouvu o úvěru skutečně uzavřel, že obdržel částku 22 000 Kč a že na předmětný úvěr celkem uhradil 38 828 Kč.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 2. 2023, vč. dodatku č. 1, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře a z informace pro klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč žalovanému, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 438 Kč od 22. 3. 2023 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 74 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 2. 2. 2023.5. Z hodnocení klienta z 2. 2. 2023 soud zjistil, že ke smlouvě č. , hodnota, žalobkyně eviduje k žalovanému následující údaje. Žalovaný má příjem 24 448 Kč měsíčně, nežije s manželkou/partnerkou ve společné domácnosti, životní minimum 4 860 Kč, výdaj na bydlení 3 685 Kč měsíčně, splátky 0 Kč, rezerva 14 903 Kč měsíčně. Pracuje u společnosti , právnická osoba, , je svobodný a bydlí ve vlastním bytě či domě.6. Z karty klienta ke smlouvě č. , hodnota, z 8. 6. 2026 soud zjistil, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 27 splátek ve výši 1 438 Kč, na úhradu 29 splátek mu byly zaslány upomínky.7. Z výpisů z registru SOLUS a NRKI a z částečných výpisů z účtu žalovaného za období měsíců říjen 2022 až leden 2023 soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 24 000 Kč, který žalovanému plynul z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně však nikterak netvrdila a neprokázala, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, sice uvedla, jaké má žalovaný výdaje spojené s bydlením, ale tuto informaci si nikterak neověřila. Ke dni 30. 1. 2023 nebyl žalovaný evidován v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací neměl žalovaný žádné negativní záznamy.8. Z výzev k zaplacení dlužných splátek zasílaných žalovanému v období od 24. 4. 2023 do 24. 11.2025 a z oznámení o zesplatnění ze dne 28. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou spousty splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.9. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 18. 5. 2026 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 30 877 Kč s příslušenstvím.10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 22 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 438 Kč od 22. 3. 2023 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 74 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , kde si měsíčně vydělal kolem 24 000 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalovaného. Žalobkyně však nikterak netvrdila a neprokázala, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, sice uvedla, jaké má žalovaný výdaje spojené s bydlením, ale tuto informaci si nikterak neověřila. Neověřila si ani jaké má žalovaný výdaje spojené s dojížděním do zaměstnání, zda nemá zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem. Ke dni 30. 1. 2023 nebyl žalovaný evidován v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací neměl žalovaný negativní záznamy. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalovaného nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 22 000 Kč, na které žalovaný uhradil celkem 38 828 Kč. Žalovaný by tak byl povinen vyplacenou částku poníženou o zaplacenou částku v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný na předmětný úvěr zaplatil více než kolik na něho načerpal, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.