Okresní soud v Karviné 24 C 45/2026-35 – Smlouva o zápůjčce

Žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 914 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 21. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla dne 21. 5. 2025 žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná obdržela zasláním na svůj účet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr s úrokem ve výši 2 914 Kč do 29. 7. 2025. Žalovaná částka se tak skládala z jistiny úvěru a smluvního úroku. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Podáním ze dne 30. 4. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 5. 2026, sdělení , banka, . ze dne 8. 6. 2026 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalované a žalovanou byla dne 21. 5. 2026 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni v pravidelných 12 měsíčních splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279.83 % ročně. Částku 10 000 Kč žalobkyně vyplatila na účet žalované č. , č. účtu, dne 21. 5. 2025 bankovním převodem.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně (společností , právnická osoba, ) za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a že o tomto postoupení byla žalovaná informována.6. Z výzev k úhradě ze dne 26. 6. 2025 a ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných minimálních splátek úvěru a že úvěr z důvodu neuhrazení dlužných splátek zesplatnila ke dni 29. 7. 2025.7. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025 s podacím lístkem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 5. 2025 ve výši 18 743,58 Kč (včetně sankcí a nákladů).8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 5. 2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalované téhož dne částku 10 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni v pravidelných 12 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 279.83 % ročně. Soud smlouvu po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, a to konkrétně lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak tato tvrzení žalobkyně nikterak nedoložila, a i pokud by je doložila, dle názoru soudu by takovéto zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečně, tj. v souladu s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc, v případě, že by soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, hodnocena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud smlouvu skutečně vyhodnotil jako neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, z níž žalovaná nevrátila ničeho, je žalovaná v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinna vrátit žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 10 000 Kč.9. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně (s přihlédnutím k požadované jistině a požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 14 371 Kč) 70 % a její neúspěch 30 %. Ve výši rozdílu (40 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.11. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 6 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč činí 1 500 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, částku 2 500 Kč. Z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 40 % činí částku 1 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobkyně.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Žalovaná v řízení netvrdila nic o tom, že by nebyla v běžné pariční lhůtě schopna žalobkyni přiznanou částku zaplatit.13. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobkyni soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 000 Kč, uhrazeno bylo 800 Kč, zbývá doplatit 200 Kč.