Okresní soud v Karviné 24 C 62/2026-25 – Smlouva o zápůjčce

Žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 838 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 11. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný obdržel zasláním na svůj účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se tak skládala z jistiny úvěru a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky a smluvní pokutu. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a poté na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025.2. Podáním ze dne 20. 7. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a dále dotvrdila, že žalovaný na předmětný úvěr od jeho poskytnutí neuhradil ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a sdělení , banka, . ze dne 24. 6. 2026 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Částku 7 000 Kč žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 11. 1. 2024 bankovním převodem.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2026 na žalobkyni a že o tomto postoupení byl žalovaný informován.6. Z dopisu nadepsaného jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila ke dni 12. 5. 2024.7. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 s podacím lístkem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 1. 2024 ve výši 29 698 Kč (včetně sankcí a nákladů).8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 1. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne částku 7 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Soud smlouvu po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to konkrétně lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a dále výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji žalovaného, který činil minimálně 10 %, avšak tato tvrzení žalobkyně nikterak nedoložila, a i pokud by je doložila, dle názoru soudu by takovéto zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečně, tj. v souladu s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc, v případě, že by soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, hodnocena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud smlouvu skutečně vyhodnotil jako neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč, z níž žalovaný nevrátil ničeho, je žalovaný v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinen vrátit žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 7 000 Kč.9. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož ve věci byl převážně úspěšný žalovaný (počítáno z hodnoty sporu s přihlédnutím k úrokovému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku, tj. z částky 16 042 Kč), měl by právo na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Žalovaný v řízení netvrdil nic o tom, že by nebyl v běžné pariční lhůtě schopen žalobkyni přiznanou částku zaplatit.