24 C 77/2026-27 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 685 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 7. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla v období od 7. 6. 2025 do 25. 6. 2025 žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 17 700 Kč, které žalovaný obdržel zasláním na svůj účet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr s úrokem ve výši 4 285 Kč do 10. 8. 2025. Žalovaná částka se tak skládala z jistiny úvěru a smluvního úroku. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025.2. Podáním ze dne 3. 6. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a dále sdělila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem1 306 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dodatků ke smlouvě č. 1 až č. 11, z výpisů z bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 7. 6. 2025, ze dne 8. 6. 2025, 12. 6. 2025, ze dne 15. 6. 2025, 16. 6. 2025 a ze dne 25. 6. 2025, z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 22. 6. 2025 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 6. 2026 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 298,08 % ročně. Jednotlivými dodatky č. 1 až č. 11 byla navyšována částka jistiny úvěru až na konečnou částku 17 700 Kč. Částku 17 700 Kč žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, postupně v období od 7. 6. 2025 do 25. 6. 2025 bankovním převodem.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně (společností , právnická osoba, ) za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a že o tomto postoupení byl žalovaný informován.6. Z výzev k úhradě ze dne 15. 7. 2025 a ze dne 10. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných minimálních splátek úvěru a že úvěr z důvodu neuhrazení dlužných splátek zesplatnila ke dni 10. 8. 2025.7. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 s podacím lístkem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 6. 2025 ve výši 30 019,27 Kč (včetně sankcí a nákladů).8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 6. 2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě a na základě dodatků ke smlouvě č. 1 až č. 11 žalobkyně vyplatila žalovanému v období od 7. 6. 2025 do 25. 6. 2025 celkem částku 17 700 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů spolu s úrokem ve výši 298,08 % ročně. Soud smlouvu po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to konkrétně lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak tato tvrzení žalobkyně nikterak nedoložila, a i pokud by je doložila, dle názoru soudu by takovéto zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečně, tj. v souladu s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc, v případě, že by soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, hodnocena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud smlouvu skutečně vyhodnotil jako neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 700 Kč, z níž žalovaný vrátila žalobkyni částku 1 306 Kč, je žalovaný v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinen vrátit žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 16 394 Kč.9. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 394 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně (s přihlédnutím k požadované jistině a požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 24 049 Kč) 68 % a její neúspěch 32 %. Ve výši rozdílu (36 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.11. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 6 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč činí 1 500 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 085 Kč, částku 2 585 Kč. Z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 36 % činí částku 931 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobkyně.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Žalovaný v řízení netvrdil nic o tom, že by nebyl v běžné pariční lhůtě schopen žalobkyni přiznanou částku zaplatit.13. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobkyni soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 085 Kč, uhrazeno bylo 868 Kč, zbývá doplatit 217 Kč.