Okresní soud v Karviné 24 C 98/2026-36 – Smlouva o úvěru

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 210,18 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 426,62 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 15 817,82 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 474,11 Kč od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 210,18 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 3. 2024 uzavřela po prověření úvěruschopnosti žalované s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 18 104 Kč, žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % ze sjednaného úvěrového rámce. V době trvání smluvního vztahu žalovaná načerpala částku 30 920,80 Kč a uhradila částku 21 777 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 11. 2025. Celková dlužná částka ve výši 18 210,18 Kč sestává z jistiny ve výši 15 817,82 Kč, poplatků za pojištění ve výši 292,36 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované a k navýšení úvěrového rámce. Nad rámec již doložených důkazů k tomuto podání žalobkyně přiložila dodatek k úvěrové smlouvě ze dne 15. 7. 2024, na jehož podkladě došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 18 104 Kč a dále přehled pohybů na účtu žalované č. , č. účtu, za období od 12. 2. 2024 do 3. 5. 2024.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.4. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2024 (, Anonymizováno, ), dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 15. 7. 2024, výpisu čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2026 včetně podacího archu ze dne 8. 1. 2026, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 11. 2025 včetně podacího archu ze dne 12. 11. 2025, úvěrových podmínek, úvěrových zpráv, karty klienta ze dne 16. 2. 2026, ověření bonity MLS a přehledu pohybů na účtu žalované č. , č. účtu, za období od 12. 2. 2024 do 3. 5. 2024. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy č. , hodnota, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 3. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Úvěrující žalované poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s výší rámce k čerpání 10 000 Kč, kdy tento byl postupně navýšen až na částku 18 104 Kč, úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně, výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , IČO: , IČO, , její čistá měsíční mzda činí 20 000 Kč, ostatní členové domácnosti mají příjem 35 000 Kč měsíčně. Žalovaná je svobodná, má 2 děti, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, náklady na bydlení činí 12 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 2 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje 5 000 Kč měsíčně.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný úvěr vyčerpala celkem 30 920,80 Kč včetně prvního čerpání ve výši 8 039 Kč (označeného jako nákup zboží na splátky alza.cz) a uhradila celkem 21 777 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 11. 11. 2025, která byla odeslána žalované dle podacího archu dne 12. 11. 2025, a vyzvala žalovanou k úhradě částky 19 613,72 Kč. Následně žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu celé dlužné částky v předžalobní výzvě k plnění ze dne 7. 1. 2026, která byla dle podacího archu odeslána žalované dne 8. 1. 2026.8. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o listinu vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. V registru NRKI byla u žalované evidována 1 odmítnutá žádost o splátkový kontrakt, 2 existující osobní úvěry a 3 existující kreditní karty. Měsíční splátka existujících závazků žalované činila 12 573 Kč. Z listiny však není patrná výše příjmů či výdajů žalované ani další skutečnosti týkající se jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z karty klienta ze dne 16. 2. 2026 bylo zjištěno, že tyto obsahují údaje, které o svých poměrech uvedla žalovaná v úvěrové smlouvě, a dále výsledky nahlížení do registrů NRKI, JAP PUJCKA, SOLUS, do centrální evidence exekucí a do seznamu neplatných dokladů, přičemž žádná negativní zjištění nejsou uvedena. Z ověření bonity MLS vyplývá, že žalobkyně při výpočtu bonity žalované vycházela z výše příjmu, kterou uvedla žalovaná v úvěrové smlouvě, a z výše splátek již poskytnutých úvěrů a výše životního minima. Z přehledu pohybů na účtu žalované č. , č. účtu, za období od 12. 2. 2024 do 3. 5. 2024 soud zjistil, že tento obsahuje jednak údaje o příchozích platbách – zejména mezd žalované od jejího zaměstnavatele a jednak spoustu odchozích plateb různého účelu. Nelze z něj však zjistit, jaké jsou výdaje žalované na bydlení, výdaje s jejím zdravotním stavem, výdaje na děti, výdaje na dopravu do zaměstnání.9. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.10. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložených listinách neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.11. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, z níž není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalované, a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalované na registry dlužníků. Dle soudu měla žalobkyně pečlivěji zkoumat poměry žalované, pokud zjistila, že v registr NRKI eviduje více existujících závazků žalované. Výše příjmu žalované byla sice žalobkyní ověřena, žalobkyně však nezjišťovala skutečnou výši pravidelných výdajů žalované, vycházela z kusých informací poskytnutých žalovanou a ve výpočtu bonity vycházela toliko z výše životního minima, a ne ze skutečných výdajů žalované. Neobstarala si v tomto kontextu ani nájemní smlouvu žalované vč. evidenčního listu, z níž by byla patrná výše nákladů na bydlení. Z přehledu pohybů na účtu žalované č. , č. účtu, za období od 12. 2. 2024 do 3. 5. 2024 soud nezjistil, jaké jsou výdaje žalované na bydlení, výdaje s jejím zdravotním stavem, výdaje na děti, výdaje na dopravu do zaměstnání Vzhledem k nedostatečným zjištěním ohledně pravidelných výdajů žalované má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.12. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak nárok uplatněný v tomto řízení mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná na základě neplatných smluv čerpala finanční prostředky ve výši 30 920,80 Kč a žalobkyni uhradila částku 21 777 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi součtem čerpaných částek a součtem plateb, tj. 9 143,80 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 9 143,80 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků, když žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná (soud vyházel z předmětu řízení vč. uplatněného úrokového příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.