Okresní soud v Karviné 27 C 156/2026-24 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2026 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částku 10 402 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 6. 2024 uzavřena Smlouva o poskytnutí úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, a posléze byla částka navýšena na 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu s dohodnutým úrokem ve výši 40 % měsíčně, tedy 8 000 Kč, v sjednaných splátkách. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 10. 9. 2024 zesplatněn. Dluh tvoří jistina 6 000 Kč, smluvní pokuta za prodlení 2 952 Kč a náklady na vymáhání pohledávky dle sazebníku poplatků ve výši 1 450 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že vycházela z příjmů žalovaného ve výši 30 000 Kč a výdajů 14 200 Kč. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 30. 7. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, potvrzení o schválení úvěru, potvrzení o provedené platbě, dokladů o ověření úvěryschopnosti žalované, popisu procesu uzavření smlouvy o úvěru, sazebníku poplatků, oznámení o zesplatnění, potvrzení odeslání oznámení o zesplatnění, předžalobní upomínky včetně podacího archu, vyjádření banky na čl. 16 spisu.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako spotřebitel elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem 4 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok). Dodatkem došlo k navýšení limitu na 20 000 Kč. Ze sdělení České spořitelny a.s. ze dne 17. 6. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl v červnu 2024 jediným majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z potvrzení o platbě a ze sdělení soud zjistil, že dne 9. 6. 2024 byla odeslána na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částka 4 000 Kč a dne 26. 6. 2024 částka 2 000 Kč. Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu žalovaného a kopii jeho občanského průkazu a řidičského průkazu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím jím sdělených informací a aplikace Kontomat. Soud však na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě tvrzení žalovaného a hodnotící aplikace. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nedoložila žalobkyně žádné údaje, nezkoumala prokazatelně náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku příjmů a výdajů žalovaného, vycházela matematických propočtů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (viz mj. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 8 Co 202/2018). Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.11. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 6 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 6 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 0 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 2 952 Kč a částku 1 450 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku ve výši 6 000 Kč, za její neúspěch zamítnutí části žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku (ke dni rozhodnutí soudu činí neúspěch žalobkyně včetně kapitalizovaného příslušenství 5 843,97 Kč). Protože poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je přibližně stejný, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.