Okresní soud v Karviné 28 C 146/2026-22 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 10 970,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 662,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 075,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 812,59 Kč za období od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky 7 812,59 Kč za období od 22. 10. 2025 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne 30. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným poplatkem v 45pravidelných týdenních splátkách po 535 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 10. 11. 2023. Žalovaná v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025.2. K projednání věci samé nebylo nařízeno jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili, souhlas žalované se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí a současně byla ve výzvě k vyjádření o tomto právním následku poučena.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu.4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 21. 10. 2025 se společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označené jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 21. 10. 2025, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 21. 11. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na nového věřitele, žalobkyni, a současně jí vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 30. 12. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 14 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 10 053 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou ve výši 5 942 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 611 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách, ve výši 535 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, má soud za prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 14 000 Kč a celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradila 12 600 Kč.6. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smluv, úvěruschopnost žalovaná předložila zákaznickou kartu ze dne 30. 12. 2022. V zákaznické kartě podepsané žalovanou a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je uvedeno, že žalovaná žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaná je svobodná, její dosažené vzdělání je středoškolské, druh bydlení - nájemník. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko plný úvazek, čistý příjem žadatele je uveden ve výši 36 500 Kč, výdaje jsou uvedeny vyplněním kolonky odhadované měsíční výdaje 3 500 Kč, v kolonce externí splátky zápůjček dle žadatele a v kolonce interní splátky PF je vyplněna 0 Kč. Uvedené údaje měly být ověřeny z výpisu z bankovního účtu. Žalobkyně dále předložila výplatní pásku žalované, ze které soud zjistil, že v měsíci říjnu 2022 měla žalovaná příjem 30 167 Kč, a náhled na transakce na účtu žalované, ze kterého soud zjistil, že žalovaná hradí nájemné ve výši 7 790 Kč.7. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu, písemnou výzvou odeslanou dne 16. 1. 2026, jak bylo zjištěno z výzvy a poštovního podacího lístku.8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku.9. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z nepravdivé výše výdajů žalované (3 500 Kč) a ačkoli měla informaci o tom, že žalovaná hradí nájemné ve výši 7 790 Kč (přehled na transakcí na účtu žalované). Právní předchůdkyně žalobkyně neověřila z příslušných dostupných registrů (databází), zda a případně v jaké výši má žadatel o spotřebitelský úvěr další závazky. Soud po zhodnocení uvedeného dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.14. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 400 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.