Okresní soud v Karviné 28 C 155/2026-17 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 57 405 Kč a částku 8 108,52 Kč a úrok z prodlení z částky 57 405 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, částku 8 108,52 Kč, úrok ve výši 73,39 % ročně z částky 46 635,98 Kč od 23. 12. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 2 004,20 Kč, úrok ve výši 11, 5 % ročně z částky 46 635,98 Kč od 14. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 175 737,60 Kč, s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla částku 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,39 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 477 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2025. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 15. 10. 2025. K datu 21. 12. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru bylo uhrazeno celkem 6 954 Kč a následně žalovaný neuhradil ničeho. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy splátek č. 3. a 4. a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyně také uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z dílčích skutkových zjištění z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru, spolu s oznámením o schválení úvěru, včetně kopie poštovní zásilky, soud zjistil a má za prokázané, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 47 000 Kč, na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 3 477 Kč, zápůjční úroková sazba činí 73,39 % ročně. Z listiny doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 47 000 Kč dle výše uvedené smlouvy o úvěru, platbou ze dne 18. 7. 2025. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici fotografii občanského průkazu žalovaného, jak vyplývá z toho, že tyto fotografie předložila soudu k důkazu.6. Soud zjišťoval na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně získala informace o žalovaném z registru SOLUS, NRKI, což bylo prokázáno předloženými výstupy z těchto registrů. Dle výstupu z registru NRKI má žalovaný celkem nesplacené závazky ve výši 415 743 Kč, je evidováno 17 žádostí o spotřebitelský úvěr. Údaje ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy v listině „Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, “, a ohledně jeho poměrů je uvedena výše příjmu 43 872 Kč, typ příjmu zaměstnání, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 4 860, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 0, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, konsolidované splátky 3. stran: 0, splátky , Jméno žalobkyně, .: 0 Kč, bydlení (nájemné, inkaso): 7 283 Kč, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 100. Jako forma bydlení je uvedeno u rodičů. Žalobkyně měla k ověření příjmu žalovaného k dispozici potvrzení o přijaté platbě ze dne 10. 4. 2025 a ze dne 12. 5. 2025 na účet žalovaného, a to mzdu od , právnická osoba, . ve výši 52 473 Kč resp. 53 686 Kč, kterážto potvrzení předložila žalobkyně k důkazu. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2024.7. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou, odeslanou žalovanému dne 27. 4. 2026 (dle poštovního podacího archu), k okamžitému uhrazení dluhu.8. Soud nehodní další provedené důkazy, neboť s ohledem na dále uvedené právní posouzení věci jsou zjištění z nich učiněná ve věci právně irelevantní.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, na kterou dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, s odbornou péčí, jak ji vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.12. Z předložených důkazů vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalovaného. Za zásadní pak soud považuje to, že ačkoli žalobkyně měla z registru NRKI informace o tom, že žalovaný má nesplacené úvěry v součtu bez mála půl milionu korun, u vícero subjektů, tak přesto do výpočtu disponibilního zůstatku z příjmu žalovaného žádné výdaje na splátky nezapočítala (kalkulovala s nulou). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.13. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy ze žalovanému částku 47 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 6 954 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni zůstatek na poskytnuté jistině dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na poskytnutou jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 40 046 Kč a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 54 % nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 46 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 8 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 3 276 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky ve výši 3 740 Kč za jeden úkon právní služby, a to za převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání před soudem a dále ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 vyhlášky za jednoduchou písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky za úkony právní služby, tj. 4 × 450 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 15. 7. 2026 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ náhrada cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 15. 7. 2026, osobním automobilem zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, (ujeto celkem 34 km, průměrná spotřeba benzínu 8 l na 100 km, průměrná cena za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění vyhlášky 78/2026 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.