Okresní soud v Karviné 28 C 165/2026-31 – Smlouva o zápůjčce

Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 872 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 508,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 915,61 Kč, zákonného úroku ve výši 12,75 % z částky 17 779,31 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 17 022,46 Kč od 25. 11.2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 038,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 112,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 9 006,17 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 8 741,88 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 21. 10. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem v pevné výši 1 014 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 21. 12. 2024. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 12. 2024. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 17 022 Kč; na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 756,85 Kč; na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 700 Kč; na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 176,12Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 828,57 Kč. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 20. 7. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky rovněž ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 8 741,88 Kč; na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 264,29 Kč; na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 152 Kč; na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 186,97 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 542,86 Kč. Pohledávky za žalovanou byly společností , právnická osoba, . postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání dne konaném v nepřítomnosti žalované; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 se společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a to zaplacením úplaty sjednané ve smlouvě. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny byla úplata uhrazena. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy. V dopisech „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2026 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy č. , hodnota, a ze smlouvy č. , hodnota, .6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 21. 10. 2023 mezi , právnická osoba, ., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 22 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 37 184 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 1 014 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.7. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila dne celkem 6 700 Kč.8. Před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 21. 10. 2023. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je na zaměstnaná, příjem byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Pro výpočet disponibilní částky pro splácení úvěru bylo kalkulováno s těmito položkami: příjem: 18 275 Kč, sociální dávky: 3 050 Kč, náklady na bydlení, energie 2 250 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 7 745 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 4 992 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je rozvedená a má 2 vyživovací povinnosti.9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 20. 7. 2023 mezi , právnická osoba, ., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 15 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 27 888 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.10. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 12 000 Kč.11. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 20. 7. 2023. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná, příjem byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Pro výpočet disponibilní částky pro splácení úvěru bylo kalkulováno s těmito položkami: příjem: 25 088 Kč, náklady na bydlení, energie 4 500 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 11 450 Kč, měsíční splátky stávajících půjček: 2 000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je rozvedená a má 2 vyživovací povinnosti.12. Žalobkyně dále předložila listiny, dle kterých mělo dojít k ověření údajů uvedených jednotlivých v žádostech o úvěr, a to oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, fotografii obrazovky mobilního telefonu, z níž je patrné připsání na účet rodičovského příspěvku ve výši 3 500 Kč, nemocenského, dále dodatek č. 1 pracovní smlouvy a výplatní pásky.13. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 9. 3. 2026, ve lhůtě do 24. 3. 2026. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalované dne 9. 3. 2026.14. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.15. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.16. Nárok žalobkyně se zakládá na dvou smlouvách, které soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na smlouvy v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že z předložených důkazů nevyplývá, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.19. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti v případě obou smluv bylo provedeno na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr vážící se k té které smlouvě. Z žádostí o úvěr má soud za prokázané, že byl ověřován toliko příjem žalované, nikoli její výdaje. Soud vychází z právního názoru, že je nutno trvat na tom, aby poskytovatel úvěru alespoň výdaje na bydlení a další závazky žalované ze spotřebitelských úvěrů ověřil. Soud vychází z právního názoru, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je zjištění skutečných nákladů na bydlení spotřebitele, což obvykle není spojeno s nepřiměřenými obtížemi (např. předložením nájemní smlouvy, či výpisu z účtu z nějž platby za bydlení odcházejí). Dále je pak jistě součástí odborné péče zjištění celkového splátkového zatížení spotřebitele, a to objektivním způsobem, výstupem z příslušných registrů. Uvedené závěry soud činní i v kontextu toho, že ve smlouvě byl sjednán poplatek za vyhodnocení úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud dle ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022, tedy ve znění účinném v době uzavření obou smluv, přihlíží i bez návrhu.20. Jsou - li smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou absolutně neplatné ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již uhradila, což byla částka 6 700 Kč na smlouvu ze dne 21. 10. 2023 a částka 12 000 Kč na smlouvu ze dne 20. 7. 2023. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 16 300 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině z obou smluv, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2026, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úrok, poplatky), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.22. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 628 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 2 515 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 3 143 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.