107 C 219/2020-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu 25. 5. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 180 Kč za dobu od 29. 11. 2007 do 4. 12. 2008 žalovaným s tvrzením, že na základě smlouvy o půjčce půjčil původní věřitel [právnická osoba] žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč ve smluvených splátkách. Žalovaný uhradil částku 2 780 Kč, kterou žalobce započítal nejprve na příslušenství pohledávky, tedy souhrnný poplatek. Zůstává tak dluh 10 000 Kč na jistině půjčky a ze souhrnného poplatku částka 4 180 Kč, kterou žalobce v žalobě označil jako kapitalizovaný úrok. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání dne 14. 12. 2020 se účastníci ani jejich zástupci nedostavili a soud rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem v nepřítomnosti účastníků. Z těchto listin, zejména z kopie smlouvy o půjčce [číslo] z kopie smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalovaný dne 29. 11. 2007 uzavřel se [právnická osoba], se sídlem [obec a číslo], smlouvu o půjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, celkovou částku 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z výpisu z obchodního rejstříku a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla tato pohledávka postoupena tímto přechodným věřitelem na žalobce. Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkovou částku 2 780 Kč z titulu tohoto smluvního vztahu. 4. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, § 52 občanského zákoníku, když se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, a dále podle § 39 občanského zákoníku, když soud dospěl k závěru o neplatnosti právního úkonu, tedy smlouvy o půjčce, pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný se zavázal u této bezúročné půjčky zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 960 Kč, tato částka představuje 69,6 % půjčené jistiny s tím, že půjčenou částku se zavázal vrátit za dobu cca 13 měsíců. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Z úřední činnosti je soudu známo, a to z databáze České národní banky, že v roce 2007 se úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných domácnostem s fixací sazby od 1 do 5 let včetně pohybovala v rozmezí od 12,6 % do 13,6 % ročně, u úvěrů s fixací sazby do jednoho roku ještě s nižší úrokovou sazbou. Předmětem podnikání právního předchůdce žalobce bylo poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů a poplatky za půjčené prostředky představují bezpochyby této půjčující společnosti. Je zřejmé, že bez ujednání odměny za poskytnutí peněžních prostředků by smlouva o půjčce nebyla stranami uzavřena. Soud tedy dospěl k závěru, že neplatné ujednání o smluveném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy a právní úkon - smlouvu o půjčce - považuje za absolutně neplatný ve smyslu § 39 občanského zákoníku (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Jestliže žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč na základě neplatného právního úkonu a žalovaný z této částky dosud vrátil částku 2 780 Kč, pak z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku je povinen toto obohacení vydat, tedy zaplatit žalobci, na něhož byla žalovaná pohledávka postoupena a který je tedy ve věci aktivně legitimován, částku 7 220 Kč. Tato částka se stala splatnou na základě výzvy k plnění. Žalobce neprokázal doručení výzvy k plnění žalovanému, předžalobní výzva byla zasílána na adresu, která nebyla uvedena účastníky smluvního vztahu ve smlouvě, ani na této adrese žalovaný neměl v centrální evidenci evidován trvalý pobyt. Splatnost částky 7 220 Kč soud tedy vázal na doručení žaloby žalovanému, když žaloba představuje kvalifikovanou výzvu k plnění. Žalobu soud považuje za doručenou 2. 7. 2020, podle § 1958, § 1968 a § 1970 občanského zákoníku se částka 7 220 Kč stala splatnou 3. 7. 2020 a od 4. 7. 2020 je žalovaný povinen platit také zákonný úrok z prodlení, který k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je 10,25 % dlužné jistiny ročně. Ve zbytku - tedy do částky 2 780 Kč, a ve zbytku požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný ve věci ze 72,2 % (do požadované jistiny), neúspěšný z 27,8 %, soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 44,4 % nákladů tohoto řízení. Tyto náklady představují soudní poplatek zaplacený žalobcem 400 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jedná se o 2 úkony právní služby po 200 Kč a 1 úkon po 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, 3x 100 Kč režijní paušál a 21% DPH.