110 C 284/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 23. 7. 2020 domáhala po žalované úhrady 15 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od 18. 11. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od 11. 11. 2017 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne 30. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 300 Kč do 10. 11. 2017. Žalovaná uhradila 2 400 Kč. Dále žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne 27. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 43 týdenních splátkách po 259 Kč do 24. 4. 2017. Žalovaná uhradila 4 730 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částku. K nařízenému jednání se žalovaná, ač řádně předvolána, nedostavila. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou ve dnech 30. 9. 2016 a 27. 6. 2016 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 30. 9. 2016 v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 7 400 Kč, celkem 17 400 Kč, vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do 10. 11. 2017. Dále soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 27. 6. 2016 v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 4 137 Kč, celkem 11 137 Kč, vrátit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 259 Kč do 24. 4. 2017. 4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 2 400 Kč a 4 730 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dnů 30. 9. 2016 a 27. 6. 2016, ze kterých vyplynulo, že ke dni 30. 9. 2016 byla žalovaná vedena u úřadu práce, pobírala sociální dávky (mateřskou) 7 600 Kč měsíčně, její další příjmy byly 5 600 Kč měsíčně (výživné), příjmy na bydlení 9 000 Kč měsíčně a přídavky na děti 1 000 Kč, celkem příjmy 23 200 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájemné hradila žalovaná 10 000 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti představovaly 8 000 Kč měsíčně, splátky úvěru 1 166 Kč, ostatní náklady 200 Kč, celkem výdaje představovaly 19 366 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 3 834 Kč měsíčně. Z karty zákazníka ze dne 27. 6. 2016 vyplynulo, že ke dni 27. 6. 2016 byla žalovaná vedena u úřadu práce, pobírala sociální dávky (mateřskou) 7 600 Kč měsíčně, její další příjmy byly 5 600 Kč měsíčně (výživné), příjmy na bydlení 9 000 Kč měsíčně a přídavky na děti 1 000 Kč, celkem příjmy 23 200 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájemné hradila žalovaná 10 000 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti představovaly 8 000 Kč měsíčně, splátky úvěru 999 Kč, celkem výdaje představovaly 18 999 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 4 201 Kč měsíčně. Z karet zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná k ověření uvedených údajů předložila nájemní smlouvu, doklad o inkasních platbách a výměr podpory. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela částku ve výši 10 000 Kč. Uhradila 2 400 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 7 600 Kč (10 000 – 2 400) a dále bylo prokázáno, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela částku ve výši 7 000 Kč. Uhradila 4 730 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 2 270 Kč (7 000 – 4 730) byly tedy obě částky přiznány z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedených částek nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 10. 5. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 15. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 9. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.