116 C 349/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 2. 8. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 Zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. [příjmení] dostatečné informace i od spotřebitele, dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž spotřebitel byl povinen uvést údaje přesné, úplné a pravdivé. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry, tyto byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a uvedených v kartě zákazníka. Mezi tyto listiny patří výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost žalovaný potvrdil svým podpisem, s tím, že uvedl, že předkládá informace dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila takto získané informace a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet. Na základě předmětné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s částkou 1 400 Kč představující úrokovou sazbu ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, s poslední splátkou 11. 9. 2016. Žalovaný na pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 6 900 Kč, z tohoto na jistinu 1 913,69 Kč, za úrok 1 400 Kč, poplatek 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 1 586,31 Kč Poslední platba byla uhrazena 15. 4. 2016. Žalovanému bylo známo, že nejpozději má dluh uhradit do dne 11. 6. 2016. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto neuhrazená jistina ve výši 8 086,31 Kč se ode dne 12. 9. 2016 až do zaplacení úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně. Ke dni postoupení pohledávky 6. 12. 2019 činila jistina 8 086,31 Kč, poplatek za administrativní činnost 0 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2 413,69 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 10 500 Kč (jistina 8 086,31 Kč, dlužné úhrady 2 413,69 Kč), kapitalizovaný úrok 6 292,34 Kč (23,72 % ročně z částky 8 086,31 Kč od 12. 9. 2016 do 6. 12. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 122,81 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 8 086,31 Kč od 19. 9. 2016 do 6. 12. 2019) a nadále žalobkyně požaduje zákonný smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti, když žalovaná částka uhrazena nebyla. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] SE a žalovaným byla dne 2. 8. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný převzal 10 000 Kč se závazkem uhradit úrok 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, s poslední splátkou 11. 9. 2016. Žalovaný uhradil toliko částku 6 900 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti vycházela žalobkyně pouze z údajů uvedených v kartě zákazníka, kdy příjmy činily 16 000 Kč, výdaje 11 000 Kč. Žalovaný pracuje u [právnická osoba], bydlí jako nájemník, nemá aktivní půjčky. Žalobkyně nedoložila jakékoliv listiny, které by ověřovaly příjmy či výdaje žalovaného. Žalovaný byl o úhradu dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, s tím, že dluh má uhradit nejpozději do 14. 5. 2020. 4. Podle § 9 odst. 1 zák č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy a žalovaný popřel, že by se jeho schopností zápůjčku splácet před uzavřením smlouvy kdokoliv zajímal. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 6 900 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 100 Kč, neboť žalovaný částku 6 900 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku