130 C 331/2020-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 8 888,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2018 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 4 906 Kč ve 14 měsíčních splátkách. V částce 4 906 Kč byl zahrnut kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Ve sjednané době splatnosti žalovaná uhradila pouze 2 000 Kč, z toho 1 026,66 Kč bylo započteno na jistinu a 973,34 Kč na příslušenství. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná uzavřela dne 15. 1. 2019 s žalobkyní dohodu o uznání dluhu, ve které uznala závazek ve výši 15 388,48 Kč a zavázala se jej uhradit ve 30 splátkách. Žalovaná uhradila pouze 6 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci jednal dne 17. 12. 2020 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 30. 9. 2016 a na jejím základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 6 000 Kč. Oproti tomu se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 578 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 428 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 500 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 3. 12. 2018 byla pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou postoupena na žalobkyni. Ze splátkové dohody soud zjistil, že tato byla zavřena dne 15. 1. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou a žalovaná v ní co do důvodu a výše uznala svůj ze smlouvy [číslo] uzavřené s [právnická osoba] ve výši 15 388,48 Kč a zavázala se jej žalobkyni uhradit ve 30 splátkách od 8. 2. 2019 do 8. 7. 2021 pod ztrátou výhody splátek. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 15. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně dluh zesplatnila, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou 8. 4. 2020. Oznámení bylo žalované odesláno spolu s předžalobní výzvou dne 17. 6. 2020, jak soud zjistil z podacího archu. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2016 s žalovanou. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v celkové výši 4 906 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že smlouva byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, aplikoval soud současně ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je – li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Zda a jakým způsobem původní věřitelka posuzovala schopnost žalované zápůjčku splácet nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno. O nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně nemohla být soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 o. s. ř., neboť se k jednání nedostavila. Soud proto vycházel ze zjištěného skutkového stavu a smlouvu posoudil jako neplatnou dle citovaného ustanovení spotřebitelského zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě této neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované 6 000 Kč. Oproti tomu žalovaná uhradila původní věřitelce a následně žalobkyni celkem 6 500 Kč. Žalobkyni tak nevznikl ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § [číslo] odst. 1, 2 a ust. § 2993 občanského zákoníku. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.