107 C 197/2021-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 9 788 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 6. 2019 s žalovanou, na jejímž základě byly žalované předány peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, do 18. 8. 2020 v 60 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaná si dále sjednala doplňkové služby životního pojištění za poplatek 180 Kč a asistenční službu za poplatek 540 Kč. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, jako poskytovatel zápůjčky, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od ní vyžádaných a zaznamenány do zákaznické karty. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že poskytnuté informace jsou úplné, pravdivé a přesné a původní věřitel s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet zápůjčku. Žalovaná také potvrdila, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 1 732 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla žalovaná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 9 788 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 18,95 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 6 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 19. 8. 2020 do 15. 1. 2021, ve výši 473,75 Kč, a dále za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 6 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 19. 8. 2020 do 15. 1. 2021, ve výši 206,25 Kč, a dále ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 4. 10. 2021 se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 25. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které tato společnost poskytla žalované částku 6 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit navýšenou o 5 520 Kč (tj. úrok ve výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatek za pojištění Credit Life ve výši 180 Kč a poplatek za asistenční služby UA ve výši 540 Kč) v 60 týdenních splátkách po 192 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 32,15 %. V zákaznické kartě ze dne 25. 6. 2019 žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Její měsíční příjmy tvoří mateřská/rodičovská ve výši 7 600 Kč a příjem z podnikání/brigády ve výši 2 000 Kč. Své odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 7 000 Kč, kterou tvoří částka 2 500 Kč za výdaje na bydlení a částka 4 500 Kč za osobní výdaje. Žalovaná uvedla, že většinu nájmu hradí přítel. Dle zákaznické karty předložila doklad o přiznání mateřské/rodičovské, nájemní/podnájemní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne 15. 1. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 19. 2. 2021 zaslaným žalované dne 22. 2. 2021 s tím, aby dlužnou částku z výše uvedené smlouvy [číslo] uhradila žalobkyni do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2021 odeslanou žalované dne 14. 5. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatky během 60 týdnů formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná pobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a má další příjem ve vši 2 000 Kč, ale není specifikováno, který z příspěvků pobírá ani z čeho pochází její tvrzený další příjem. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Zákon nestanoví výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem právní předchůdkyně žalobkyně nečinila, vystavila se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila doklady, z kterých vycházela při svých úvahách o schopnosti žalované zápůjčku splácet, znemožnila soudu přezkum splnění její povinnosti, a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala úvěruschopnost žalované. 6. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska