108 C 268/2021-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 31 556 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným další smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 212 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, nadále dluží částku 6 445,15 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení z v pořadí prvé smlouvy a částku 25 110,85 Kč s příslušenstvím z v pořadí druhé smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. 2. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku z v pořadí prvé smlouvy ve výši 6 445,15 Kč s příslušenstvím. 3. V souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby. 4. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 212 Kč a to v 59 týdenních splátkách po 521 Kč a poslední splátce ve výši 473 Kč s tím, že první splátka bude splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 17 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 21 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 17. 6. 2016. Současně byl žalovaný vyzván, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, jež mu bylo odesláno doporučenou poštovní zásilkou dne 19. 2. 2018 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 17 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 14 212 Kč, představující 83,6 % půjčené částky. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 téhož předpisu jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdce žalobce jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobce) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné jsou proto celé smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 17 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. V případě smlouvy ze dne 9. 3. 2012 (předána částka 17 000 Kč) žalovaný již žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, zaplatil částku 6 101,15 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 10 898,85 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Žalobkyně má také v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 a §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta. 6. Podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečné zpětvzetí žaloby je nutno vyhodnotit jako procesní zavinění žalobkyně a procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.