108 C 284/2021-76 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 64 461 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 20. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 25. 9. 2019 poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně, to vše formou 48 měsíčních splátek po 4 508 Kč. Součástí splátek byla také sjednaná úhrada za pojištění schopnosti žalované úvěr splácet ve výši 410 Kč. Schopnost žalované úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, dokladech o příjmu žalované, prohlášení žalované a byla ověřena její úvěrová historie v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku 4 508 Kč dne 25. 10. 2019. Za prodlení žalované se zaplacením dalších dvou splátek má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve výši 499 Kč za každý případ prodlení a dále na zaplacení paušálních nákladů vzniklých při prodlení žalované ve výši 400 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně k datu 29. 1. 2020 svým jednostranným úkonem zesplatnila zbývající část dluhu, avšak ani poté žalovaná svůj dluh nezaplatila a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka tak představuje dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 49 897,70 Kč, dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 935,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, vyčíslené smluvní pokuty z nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 24 002 Kč, úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 49 897,70 Kč ve výši 95,9 % ročně od 31. 1. 2020 do zaplacení a úhrad za pojištění schopnosti žalované úvěr splácet ve výši 1 230 Kč. 2. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 9. 2019 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala formou 48 měsíčních splátek po 4 508 Kč zaplatit žalobkyni celkem částku 196 704 Kč (zahrnující také úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr) s tím, že zápůjční úroková sazba je sjednána ve výši 151,58 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne 25. 9. 2019 byla žalované na její účet vyplacena žalobkyní částka 50 000 Kč. 3. Z pracovní smlouvy žalované a dodatku ke smlouvě, výplatních pásek žalované za měsíce červen a červenec 2019 a potvrzení [právnická osoba] má soud za prokázáno, že příjem ze zaměstnání žalované činil v červnu 2019 20 025 Kč a v červenci 2019 21 682 Kč. 4. Z formuláře žalobkyně označeného jako hodnocení klienta má soud za prokázáno, že u žalované je uvedeno, že je svobodná, je zaměstnána, její životní minimum činí 3 410 Kč, náklady na vlastní bydlení jsou uvedeny částkou 1 800 Kč. 5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací má soud za prokázáno, že u žalované není uvedena výše skóre, je označen příznakem 16, tzn., že její smlouva je hodnocena jako špatná, tedy jedná se o negativní příznak. Z výpisu záznamů z registru SOLUS má soud za prokázáno, že u žalované není veden žádný záznam v tomto registru. 6. Dne 11. 8. 2021 žalobkyně vyhotovila předžalobní výzvu adresovanou žalované, v němž ji vyzývá k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 64 461 Kč s příslušenstvím do patnácti dnů od odeslání výzvy, která jí byla odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 11. 8. 2021 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z předžalobní výzvy a poštovní dodejky. 7. Kromě výše uvedených listin provedl soud důkaz dále pojištěním schopnosti splácet, tabulkou, oznámením, dalšími výzvami žalobkyně, předsmluvním formulářem, přílohou návrhu a přihláškou do pojištění. Z těchto listin neučinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná relevantní skutková zjištění. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky formou sjednaných splátek a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 151,58 % ročně a úhrady za pojištění schopnosti splácet. Žalovaná se tak zavázal zaplatit při poskytnutém úvěru 50 000 Kč celkem částku 216 384 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 508 Kč měsíčně. Na úhradu svého závazku zaplatila žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně částku 4 508 Kč. 9. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bez analýzy aktivní a hlavně i pasivní stránky poměrů žalované není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalované, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici potvrzení o výši výdělku žalované a její pracovní smlouvu. Tolik pokud jde o aktivní stránku poměrů žalované. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalované však žalobkyně zjistila, že smlouva žalované je hodnocena vysokým negativním příznakem. Z hlediska jejích výdajů vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalované o nepravděpodobně nízké výši výdajů na bydlení 1 800 Kč a výše jejích osobních výdajů pouze v rovině životního minima. Posouzení úvěruschopnosti žalované však má být posouzením odborným z pozice podnikatele v oblasti poskytování úvěrů, kterým žalobkyně nepochybně je. Takovému požadavku však přístup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostál. Posouzení úvěruschopnosti bylo pouze povrchní, bez potřeby jakkoliv ověřit tvrzené výdaje. S ohledem na výše uvedené je nutno dospět k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložit před uzavřením smlouvy o úvěru odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované a v důsledku toho je uzavřená smlouva neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 50 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni zaplatila již před podáním žaloby částku 4 508 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 45 492 Kč, neboť žalovaná částku 4 508 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 45 492 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 27. 8. 2021, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy žalobkyně. 10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 % částky, kterou žalobkyně účelně vynaložila na náklady řízení. Celkem žalobkyně vynaložila částku 18 811,87 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 424 Kč, 3 úkony právní služby po 4 660 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, jízdné osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 267 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k procesnímu soudu v rozsahu 4 zameškaných půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 3 264,87 Kč. Z této částky má žalobkyně, která byla v řízení úspěšná co do 51 % nároku, právo na 2 %, tj. 376 Kč.