109 C 320/2021-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 33 430 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 806,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 845,07 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30. 5. 2019 smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, tento se zavázal zaplatit spolu s výše uvedenou částkou 4 000 Kč úrok, 4 000 Kč odměnu za administrativní činnost, 8 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze 3 050 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 806,67 Kč je vypočten ze zákonného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 7. 2020 do 15. 1. 2021 a kapitalizovaný úrok ve výši 1 845,07 Kč z úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 7. 2020 do 15. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 5. 2019 soud zjistil společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, tento se zavázal uhradit dále úrok ve výši 4 000 Kč, 4 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 8 000 Kč odměnu za hotovostí inkaso splátek, 480 Kč poplatek za pojištění. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. 4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, náklady na bydlení činí 4 100 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, splátky úvěru 1 000 Kč, další výdaje 12 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sečetla výdaje na 11 200 Kč (místo faktických 23 300 Kč). Žalovaný sdělil, že má úvěr u spořitelny ve výši 100 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Dle seznamu postoupených pohledávek předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl jen z části. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba] a jako postupitelelem a žalobkyní jako postupníkem a seznamem postoupených pohledávek. Smlouva je v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně pouze předložila listinu nazvanou„ karta zákazníka“, ze které vyplývá, že žalovaný měl sdělit informace o svých příjmech v žádosti o úvěr. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a to zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Soud také poukazuje na příjmy a výdaje žalovaného, které uvedl, když již pouhým srovnáním je zřejmé, že pokud žalovaný uvádí příjem 22 000 Kč měsíčně, tento nemůže stačit na jeho pravidelné výdaje ve výši 23 300 Kč bez ohledu na to, že právní předchůdkyně žalobkyně neuměla sečíst částky ve výdajové stránce. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil částku 3 050 Kč, soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 16 950 Kč (20 000 Kč mínus 3 050 Kč). Jelikož je smlouva neplatná, nemůže soud vycházet z žádného ujednání smlouvy a to ani ujednání o splatnosti. Proto soud vycházel z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2021, která dle podacího lístku byla dána k poštovní přepravě 22. 2. 2021. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. je žalovaný v prodlení od 3. 3. 2021 (25. 2. 2021 se výzva dostala do dispozice žalovaného, 2. 3. 2021 je povinen plnit). Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, žádné prokazatelné náklady mu však nevznikly.