110 C 320/2020-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 7 207 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 5 848,09 Kč od 3. 7. 2015 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,98 % ročně z jistiny ve výši 5 848,09 Kč od 26. 6. 2015 do zaplacení a úhrady 5 420 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 4 398,07 Kč od 23. 3. 2015 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,98 % ročně z jistiny 4 398,07 Kč od 16. 3. 2015 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaný uzavřeli 28. 8. 2014 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v den uzavření smlouvy, a tento se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 4 137 Kč, celkem 11 137 Kč, vrátit předchůdkyni ve 43 týdenních splátkách po 259 Kč do 25. 6. 2015. Žalovaný uhradil 3 930 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2014 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a tento se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 5 910 Kč, celkem 15 910 Kč, vrátit předchůdkyni ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč do 15. 3. 2015. Žalovaný uhradil 10 490 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že v obou případech dostatečně jeho úvěruschopnost posoudila před uzavřením obou smluv, a to na základě informací získaných od žalovaného, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu celého řízení zůstal nečinný. Netvrdil, že by uhradil kromě částek 3 930Kč a 10 490 Kč ještě další částky. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 27. 8. 2014 (nikoliv 28. 8. 2014, jak tvrdila žalobkyně) soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti téhož dne žalovanému částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 4 137 Kč, celkem 11 137 Kč, vrátit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 259 Kč do 25. 6. 2015. Žalovaný uhradil na tento dluh 3 930 Kč, další platby již neprovedl. 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 18. 5. 2014 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti téhož dne žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 5 910 Kč, celkem 15 910 Kč, vrátit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 370 Kč do 15. 3. 2015. Žalovaný uhradil na tento dluh 10 490 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko karty zákazníka ze dnů 27. 8. 2014 a 18. 5. 2014. Z karty zákazníka z 27. 8. 2014 vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dispečer u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 28 000 Kč. Další příjmy domácnosti činily 8 000 Kč (bez bližšího odůvodnění) a přídavky 1 720 Kč. Příjmy žalovaného představovaly 37 720 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájem činí výdaje 10 000 Kč měsíčně, další výdaje domácnosti 15 000 Kč měsíčně, splátky, půjčky a alimenty 3 700 Kč měsíčně, výdaje na telefon 800 Kč měsíčně, celkem 29 500 Kč měsíčně. Předchůdkyně tak vzala v potaz použitelný příjem ve výši 8 220 Kč. Z karty zákazníka z 18. 5. 2014 vyplynuly příjmy žalovaného ve výši 28 800 Kč měsíčně s tím, že tento je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dispečer u [právnická osoba], další příjmy 15 155 Kč, přídavky 1 800 Kč, celkem příjmy 45 755 Kč. Pokud jde o výdaje, z karty vyplynuly výdaje za nájem 9 900 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 15 000 Kč měsíčně a výdaje na telefon 600 Kč měsíčně, celkem 25 500 Kč. Předchůdkyně vzala v potaz použitelný příjem žalovaného 20 255 Kč. Z obou karet zákazníka vyplynulo, že žalovaný k ověření předložil výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklad o inkasních platbách. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele, není možno dovodit pouze na základě informací žalovaného. 7. Pokud by se zástupce žalobkyně k jednání dostavil, byl by soudem poučen o povinnosti doplnit žalobní tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy a unést důkazní břemeno o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením spotřebitelských úvěrových smluv. Poučovací povinnost soudu se váže v souladu s § 118a o. s. ř. toliko k jednání (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 9. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že pokud jde o smlouvu uzavřenou dne 27. 8. 2014, žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 7 000 Kč. Uhradil 3 930 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 3 070 Kč (7 000 – 3 930) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 7. 5. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 10. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 15. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 10. Pokud jde o smlouvu uzavřenou 18. 5. 2014, soud vzal za prokázáno, že předchůdkyně v hotovosti prokazatelně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však uhradil 10 490 Kč, požadovaná částka tedy nemohla být přiznána ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a její přílohou. 12. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.